„Původně, když jsem zjistil při maturitě – a ta maturita byla strašně podivná – já měl tedy samé jedničky z těch čtyř předmětů. Takže jsem byl velice překvapen, že tam najednou přišel nám neznámý člen komunistické strany do té maturitní komise, která hodnotila naše výkony při maturitě. My ho vůbec neznali. A ten tam s námi zamíchal. Takže kdo chtěl třeba studovat chemii, tak ho poslal na technický obor, a technika zase naopak na něco přírodovědeckého. A já, který jsem si myslel, že bych mohl dělat tu literaturu, tak jsem byl poslán na lékařskou fakultu do Plzně.“
„Když jsem se například chtěl přestěhovat, už jako lékař, z jednoho kraje do druhého, tak to bylo tak zařízeno – kus za kus. To znamená, že člověk si musel vyjednat s někým, kdo toužil přejít z Jihočeského kraje do Plzeňského a naopak. Takže, když se mi podařilo najít lékaře, který měl zájem o ten přechod, tak nám povolili, aby tedy ta výměna – kus za kus – proběhla. Takže my jsme byli takový obhospodařovaný zboží, by se dalo říct.“
„Zažili jsme ovšem osvobození americkou armádou o něco dříve než třeba došla Rudá armáda v květnu 1945 do Prahy. Bylo to velice příjemné setkání, protože američtí vojáci byli skvěle vybaveni, materiálně zásobeni. Rozdávali dětem ze svých zásob žvýkačky, všelijaké konzervy, čokoládu a vozili nás na džípech. A tam jsem prvně viděl černocha až v těch svých 10 letech v roce 1945 na domažlickém náměstí… A byla to taková armáda velice sympatická. Hezké na ní bylo, že včas odešla z republiky a už tady nezůstala jako armáda okupační.“
Slavoj Brichcín se narodil 7. února 1935 v obci Čermná na Domažlicku. Jako dítě z učitelské rodiny začal chodit do školy už v pěti letech. Po základní škole studoval na gymnáziu, které ukončil maturitou v 17 letech. Namísto vysněné filosofické fakulty zamířil na medicínu. Pod vlivem bratra – klinického psychologa - se rozhodl pro specializaci na psychiatrii. Profesně působil nejprve v největší tuzemské léčebně v Dobřanech, následně v Českých Budějovicích a Praze. Významně se podílel na rozvoji oboru sexuologie. Koncem 80.let se stal primářem Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde inicioval i odbornou konferenci Bohnické sexuologické dny.
