Eustach Broulík

* 1936

  • „V šedesátém osmém byla cenzura zrušená. Ale noviny se vyráběly v tiskárně na sázecích strojích, když se zlomila strana, tak se udělal na plocho obtah a ten šel do redakce, aby se zkontrolovalo, že je to dobře. To se četlo, chyby se opravily, pak to dostal korektor a obyčejně chodili lidi z HSTD. To byla Hlavní správa tiskového dohledu. Ti chlapi chodili večer, byli tam až do skončení tisku a všechny stránky museli číst, všechny noviny, které vycházely. Když se jim něco nezdálo, tak si to poznamenali a zavolali redaktora, který měl službu. Řekli, co se jim nelíbí, a článek musel vypustit nebo změnit formulaci, prostě se to muselo opravit podle jejich přání. Dokud nebyl podpis toho tiskového dohledu, těch dvou chlapíků, tak nesměla vyjet rotačka.“

  • „To bylo organizované důkladně. Komu se nechtělo, tak si rozmyslel, aby nešel, protože lidé se mezi sebou znali, v průvodu chodily závody a doly pohromadě. Byla zkušenost, že když člověk nešel, tak to potom pocítil. Záleželo, o koho šlo. Někomu pohrozili, u někoho se to projevilo, když se rozdělovaly na konci měsíce prémie. To dělali mistři, tak k tomu museli přihlížet, ty prémie pak schvalovalo vedení a šlo to výš. Mistr si to nedovolil u člověka, u kterého věděl, že se straní politického života, že se nezúčastnil prvomájového průvodu. U takového člověka byly prémie nižší. I když de facto prémie měly být za práci, jestli člověk udělal to, či ono, či víc. Ale nakonec se přihlíželo k tomu, jak se projevuje politicky.“

  • „Samozřejmě, že to všechno byla propaganda. Byly vzory z Ruska, například Stachanov. Byla družba s Donbasem. Oni pořád říkali, že si vyměňují sovětské zkušenosti, že tam je to lepší. To pravda nebyla, v Rusku měli úplně jiné podmínky pro těžbu než tady, tady to bylo horší. No zkrátka, vedení se snažilo, aby byly co nejlepší výsledky. Tam bylo celé oddělení, kde se dělaly takzvané bleskovky. To byly plakáty, které se denně vyvěšovaly. Tam byl kreslíř, který to maloval, a bylo tam napsané, že zítra čekají, že splní závazek, že narubou tolik tun uhlí. Už nevím, jak se jmenovali všichni ti předáci, kteří se ocitali na plakátech. Byla snaha nejen z vedení závodu, ale také z krajského výboru KSČ, tam měli zájem, aby se těžilo co nejvíc. Shora tlačili. Je fakt, že lidé za to, že natěžili x tun uhlí, dostali zaplaceno. Oni to dělali pro peníze a měli výhody i v obchodech. Bylo nedostatkové zboží, to havíři měli přednostně.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 22.02.2023

    (audio)
    duration: 02:00:27
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Ostrava, 01.03.2023

    (audio)
    duration: 01:38:09
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Řekl ne okupaci. Z novin ho vyhodili, skončil na šrotovišti

Eustach Broulík, portrét, 70. léta
Eustach Broulík, portrét, 70. léta
photo: Archiv pamětníka

Narodil se 20. května 1936 v Doudlebech nad Orlicí. Dětství prožil v Chocni a poté ve Frýdku-Místku na severu Moravy, kde jeho otec dostal místo vedoucího v přádelně. Po ukončení gymnázia pracoval jako redaktor podnikového časopisu Partyzán Šverma v Dole Jan Šverma v Ostravě. Následně se stal redaktorem krajského deníku Nová svoboda. Vstoupil do komunistické strany, protože věřil, že prací přispívá k budování země, kde se všem bude dobře žít. Vadilo mu však, že noviny za komunismu podléhaly přísné cenzuře. Když v srpnu 1968 Československo obsadila sovětská armáda a další vojska Varšavské smlouvy, podílel se na vydávání Spojených deníků, které objektivně informovaly o sovětské okupaci. Při prověrkách v době normalizace odmítl vyjádřit souhlas se vstupem okupačních vojsk a komunisté ho vyhodili z redakce a vyloučili ze strany. Až do roku 1989 pracoval na šrotovišti. V roce 1990 nastoupil do deníku Moravskoslezský den, který založili novináři, již stejně jako on za totality nemohli vykonávat svou původní profesi.