Zdeněk Brož

„Byli dva revizoři a ti pocházeli z Velimi, kousek za Prahou. Říkali strýčkovi: ‚Pane Kaiser, my vám vždycky zavoláme, ale nesmíme říct, kdy přijedeme. Jenom řekneme, že chceme na dva dny dva pokoje. Přijedeme a víte, co máte dělat.‘ Tak poté, co zavolali, jsme s tátou chodili po mlýnech v okolí a hlásili, že přijede revize. Dávali nám za to tři až pět kilo mouky, byli rádi, že jsme jim to řekli. Tolik mouky jsme nikdy neměli jako za války. Táta ji měnil za kouření. Revizoři přijížděli průměrně jednou za šest neděl, a když jsme oběhli šest mlýnů, tak jsme měli dvacet kilo mouky.“

„Otec byl v roce 1941 taky zavřený. U strýčka v hospodě čistil záchody a přišel tam nějaký chlap a říkal: ‚Po válce tady na těch stromech budete viset.‘ Tak mu ji fláknul a ráno pro něj přišli. Naštěstí byl jenom na gestapu v Kladně, a to se ještě za dva měsíce dostal zpátky. Měl se dobře, protože přinesl i hodinky. Spravoval jim topení a topil, takhle jim nikdo netopil jako on. To ještě přišel, ale potom od roku 1943 už bylo hůř. Jinak si nás Němci moc nevšímali, ale na udávání byli prevíti.“