Jan Bureš

* 1943

  • „My jsme dostali od prezidenta Beneše, pana prezidenta – to byl pán, tak jsme bratr a já dostali každý za rodiče sto tisíc. A když přišla měnová reforma, tak jsme to dostali [v poměru] jedna ku padesáti nebo ještě víc, už nevím. [Zkrátka] dostali jsme z toho asi pět tisíc.“

  • „Strýc tenkrát koupil na klavír maličkou bustu skladatele Antonína Dvořáka, kterého miloval. A každý, kdo k nám přišel na návštěvu, tak říkal: ‚To je Lenin.‘ Tomu sochařovi se to nějak nepovedlo… Byla to taková bílá busta. Tak strýc vzal tužku… Ono to tam bylo vyryté, ale jenom do toho bílého materiálu. Tak k tomu strýc tužkou napsal ‚Antonín Dvořák‘. I já jsem ho miloval a mám všechny jeho symfonie.“

  • „Ty nálety [Spojenců] byly strašné. Když byly nehlášené, vězni zůstávali v celách. Bylo to peklo - jak se říká ‚Dantovo peklo‘. Potom, když je Američané osvobodili, otevřeli proviantní sklady. Strýc snědl půl bochníku chleba, jednu vepřovou konzervu a začal otékat. Tak se teta sebrala, šla a někde sehnala flašku alkoholu, který do něj nalila. On to zvrátil a tak ho zachránila. Když přišel v červnu v pětačtyřicátém roce domů, vážil asi dvaašedesát kilo, jinak vážil devadesát. Byl to vysoký a silný člověk, tělocvikář. Bratranec ho vůbec nemohl poznat…“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 17.08.2021

    (audio)
    duration: 01:53:42
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Už odmala jsem byl takový vážný

Jan Bureš jako malý chlapec v roce 1947
Jan Bureš jako malý chlapec v roce 1947
photo: Archiv pamětníka

Jan Bureš se narodil 18. března roku 1943 v Plzni. Otec Jan Bureš pracoval jako knihař. Maminka Marie Burešová pracovala v domácnosti a šila dámské oděvy. Rodiče bydleli v Plzni na Roudné a spolu s dalšími příbuznými se zapojili do činnosti odbojové organizace Druhá lehká tajná divize. Ukrývali velitele skupiny Jindřicha Krejčíka. Dne 20. června 1944 rodiče zatklo gestapo a odvezli je na Pankrác. Jana Bureše popravili 20. října, Marii Burešovou 14. listopadu 1944. Popraven byl i Janův strýc Karel Bureš s manželkou Ludmilou. Teta a strýc Hrčkovi byli deportováni do koncentračních táborů v Drážďanech a Lipsku, se štěstím přežili. Těžký osud stihl i další příbuzné. Jan byl od svého staršího bratra Vladimíra oddělen a vychováván manžely Hrčkovými. Po vyučení elektrikářem pracoval v letech 1960 - 1982 jako provozní elektrikář ve Škodových závodech, poté byl zaměstnán v Plastimatu v Černicích. Roku 1961 nastoupil základní vojenskou službu v Liptovském Mikuláši. V červenci 1965 se oženil s Jarmilou Solilovou, vychovali spolu dvě děti. Odmítl vstup do komunistické strany a v roce 1989 podepsal petici Několik vět. Od roku 2001 pracoval ve společnosti Papírna Slovany, o čtyři roky později odešel do důchodu.