Milan Čapek

„Bylo po revoluci v 89. roce. Byl jsem v tehdejším závodním výboru. Byl jsem v něm již krátce před revolucí. A na poslední schůzi jsme se jako závodní výbor měli vyjádřit k naší vládě, že ji podporujeme a že nesouhlasíme, aby docházelo k nějakým změnám. To bylo po 17. listopadu. Měli jsme o tom hlasovat a já jsem hlasoval proti. Tam byli všichni ředitelé a další lidé. Hrozně se tomu divili. A ještě dva, žena a muž, hlasovali proti. Tak jsme byli tři proti celému tomu ansámblu, který tam seděl. Oni na mě vypálili proč, z jakého důvodu. Já jsem jim řekl: ,Nechci k tomu teď nic říkat. Dnes je pátek, počkejme, co bude v pondělí.‘ A jen takovou perličku. V pátek v dopoledních hodinách, jak jezdili studenti po podnicích a přesvědčovali k tomu, aby došlo ke změně, tak ředitel, ten již dnes nežije, tak ten je vyhodil z vrátnice. Prostě je vyhodil. V pondělí, když jsme se vrátili do práce, přes sobotu a neděli došlo ke změnám ve vládě a zřekli se vedoucí funkce, vedoucí složky... tak ten ředitel byl první a na vrátnici každému říkal: ,Musíme hlasovat pro to, aby byla nová vláda!‘ atd. Prostě v pátek je vyhodil a v pondělí byl první, který pro to byl.“

„U nás se hodně poslouchal Londýn, vysílání Londýna. Já jsem mého dědu jednou zachránil před jasným koncentrákem. On věděl moc dobře, v kolik vysílá Londýn. V baráku jsme měli rádio jako jediní. Ucho měl děda na rádiu a poslouchal Londýn. Nevím, jak to přesně bylo, prostě jsem najednou viděl, že se pomalu ohýbá klika u dveří. A mě, kluka já nevím devíti- až desetiletého, vlastně asi devítiletého, napadlo jenom to, že to může být pan Štelcik (pozn.: německý soused a bývalý voják Wehrmachtu). Tak jsem letěl ke dveřím, udělal jsem skok a nahlas jsem vykřikl: ,Pane Štelcik, já vás sem nepustím!‘ Na to zareagoval děda a okamžitě rádio přeladil, vypnul a šel si za svojí prací. A tohle se právě stalo... vždy ve větším baráku bydlel nějaký Němec. A to se stalo osudný panu Šlosarovi (pozn.: soused z vedlejšího domu), který také poslouchal Londýn. Odvezli ho do koncentráku a už se nevrátil. Takže ono to nebylo tak úplně jednoduché.“