Ing. Josef Čechák

„Vyráběl krabičky pro elektrické rozvody do chlévů. To si tam jeden Ministr objednal. Tak se jmenovali dva rolníci: Ministři. A on říkal v hospodě, že ty krabičky pro ty Ministry vyráběl. A ten, co to slyšel, to udal, a pak šlo to vyšetřování do Krčmaně. Ale to by bylo na dlouhé povídání, přesně jak to všechno bylo, ale zkrátka se neprokázalo, že by ten Kopka byl schopný takové krabičky vyrobit. A že cesta byla svedená chybně, že to bylo v Praze vyrobené. A ty krabičky neměly vybuchnout, ale udělat rozruch ve vládě, že jsou tady takoví lidé, kteří chtějí odstranit (ministry).“

„V lednu, to je důležité připomenout lidem, ať to vědí, byl převážen koncentrační tábor Osvětim. Byl jsem zase na dráze u traťmistra, kousek, asi deset metrů od kolejí, které vedou na Vídeň, na Břeclav. A přišli nám chlapi ze skladiště říct: ‚Pojďte se podívat.‘ Přijel nákladní vlak v polovině ledna, mráz, přijel nákladní vlak a tam v otevřených vozech stálo nejmíň padesát vězňů. Přes hlavu měli deku a jen čouhaly očka. A když jsme se přiblížili, volali na nás: ‚Brot, brot!‘ To je chléb, chléb, že. Traťmistr se na mne obrátil: ‚Máš nějaký jídlo, máš nějakou svačinu?‘ ‚No jistě, oběd tam mám.‘ Šel jsem do kanceláře, vzal jsem ten chleba, mezi tím namaštěné sádlo, protože jsme mohli zabíjet. Měli jsme nějakou měřičku pole, tak jsme si za války zabili prase. Vzal to, šel kolem vozu, jenomže Němci to hlídali. Tak to ale vzal a hodil to mezi ně. Co to bylo dva krajíčky chleba pro tolik vězňů? V otevřených vozech, v zimě. “

„Spousta amerických letců zahynula. Popadala letadla, bombardéry a také i německé stíhačky. Jenom na našem území, na hranici s Kokorami, byl těžký bombardér a pak u Troubek, u Tovačova. A německé letadlo messerschmitt nebo focke wulf, jestli to byl, tak letěl. Pilot byl asi raněný, tak letěl nad naší budovou a kousek za zahradou se zabořil do země. Vybuchl, jako by tam bomba spadla. Když jsme to pak prohlíželi, tak jsme viděli kousky střívka, masa po stěnách té velké díry. A za chvíli, protože tam máme vysoko vodu, se to zaplnilo vodou.“

„Za dva roky přijelo jednou do Krčmaně auto, zrovna když KSČ mělo schůzi. Nechali stát auto dole u rybníčka, to se ještě jezdilo po staré silnici. Šli a toho Kopku sbalili. A musel s nima jít do auta. Jenže z té schůze, která byla na obecním úřadě, nebo v té místnosti pro obec, veřejná schůze, se vracel četník, policajt do Týnce. V Týnci měl kancelář. A když jel dole z Krčmaně a viděl tam to auto stát, jelo proti auto a auto osvětlilo to auto a on viděl, že na zadní straně má překryté číslo auta. Když stál, tak to odkryl a poznačil si to číslo. A jel pak dál na Týnec. A než odbočil na Týnec, tak viděl, že za ním jede auto, tak odbočil na Grygov a tam seskočil a někde do křoví se schoval. Auto jelo do Týnce na četnickou stanici a tam zjistili, že tam nikdo není, tak odjeli směrem do pohraničí na severní Moravu.“

„Druhé letadlo bylo v lese, a když jsme se tam šli na to podívat, tak jsme na cestě viděli seskočeného německého pilota. Ale asi už vyskočil pozdě, byl nízko nad zemí. Neotevřel se mu padák, byl raněný. Viděli jsme, jak byla hlava v trupu zatlačená níže. Na ruce jsme viděli, jak mu šly, ty byly v pořádku, letecké hodinky. V Brodku byli Němci, tak to objížděli a sbírali raněné a prošetřovali, co se všechno stalo. Tak ten druhý nálet byl letecký boj. To bylo hrozné.“