Hana Cermonová

„U nás to bylo tak, že na každé vesnici v té době chlapi byli buď hasiči nebo myslivci nebo skauti. Protože rodiče byli všechno, založil se u nás oddíl Malý požárník a snažili se to udržet. Jenže v té době nebyly holky, takže moje fotky jsou já a vlčata, já a požárníci. Kluci byli fajn, ale mnohdy jsem byla jediná holka a zbytek byli kluci. Snažili jsme se udělat klubovnu v hasičárně, ale pak se to samo sesypalo. Prvnímu klukovi, který od nás ze skautu odešel do pionýra, kluci hrozně nabančili."

„Přesně jak říkáte, když je člověk malý, tak jako skaut říká, že nikdy nevstoupí do pionýra nebo svazu mládeže. Pak později kamarád táty pustil celému Brandýsu oknem projevy z jara roku 1968, které slibovaly svobodu. Pak zmizel. Prostě ho zašili. Zároveň se jezdilo na tajné skautské ohně a po nich šlo pár lidí k výslechu. Jedním z nich byl náš táta. Oni ho opravdu vzali, probrali, a jak byl statečný, vrátil se úplně nalomený. Řekl: ‚Prosím vás, neblbněte, oni jsou schopni opravdu úplně všeho.‘ A ten Kim tenkrát opravdu zmizel ve vězení, rozvedl se, skutečně ho to postihlo klasickým způsobem. Byl to náš přítel. Náš táta se toho třeba lekl. Já jsem od té doby věděla, že až tak úplně statečný není.“