Jaroslav Česák

„Přišel povolávací rozkaz, tak jsem sedl večír do vlaku, odpoledne jsem ještě nakrmil dobytek, večír jsem sedl do vlaku tady v Hradci [Králové – pozn. aut.] a na vagonu bylo napsáno: ‚Všecky koně jedou do Mimoně.‘ Měl jsem povolání do Mimoně. Tak jsme jeli, noc jsme přečkali v nějaké hospodě v Liberci a časně ráno jsme dojeli vlakem do Mimoně. Tam nás na nádraží sebrali a [začaly – pozn. aut.] normální procedury, ostříhali nás a tak dále. A furt jsem myslel, že jsme u bojového útvaru.“

„Najednou nás v noci budili, přijel tam na revizi nějaký stařičký plukovník, takový děda, a všecky vojáci museli nastoupit. V noci. Já jsem tak tvrdě spal, že jsem nenastoupil, a [když – pozn. aut.] teprve šmejdili poddůstojníci, tak mě vyvlekli. A já jsem tomu dědkovi musel podat hlášení a povídal jsem: ‚Soudruhu plukovníku, já jsem v úderce, která plní na sto třicet procent, já jsem tak unavený, že jsem přišel ze šichty a že jsem tvrdě usnul.‘ Ten dědek mě poslal zpátky spát. To já měl hroznou výmluvu na tohle. Protože hoši, co se tak neunavili, tak chodili na rozcvičky.“