Jan Chaloupka

„Když bylo 15. srpna, myslím, ve čtyřiačtyřicátým roce nálet, co odskákala hlavně tady Hermann Göring Werke, Stránská skála, část letiště. Šlo to tady, ve starých Černovicích to odnesl kostel, tam to šlo. A nám to bouchlo zrovna do toho malýho baráčku, přes silnici. Na ulici v půl jedenácté, otec po noční, a najednou začali lidi křičet: ,Už to sypou, už to sypou, honem do krytu.‘ Tak jsme letěli do baráku, já nevím, proč jsem letěl do prvního poschodí, tam otec v trenkách mě lapl, do sklepa, a vtom to řachlo.“

„Když přijel z té vojny, tak měl dost těžké zranění. Nic na něm nebylo poznat, ale někde na té ruské frontě do sebe dostal čtyři kulky a z granátu asi 40 střepin. Ale oni ho odtáhli na obvaziště a tam řekl doktor: ,S tím se nedá nic dělat, buď to přežije, nebo to nepřežije. Buďto se mu to zapouzdří a bude normální, nebo ne.‘ A ono se mu to všechno zapouzdřilo. On jezdíval každý rok na kontrolu tady do vojenské nemocnice a tam vždycky byla na celé dopoledne nachystaná přednáška, doktoři, rentgen… Tam ho prohlídli a medici, oni na něm ukazovali, jak je možné jednotlivé těžké zranění, když se s nimi nic nedělá a dobře se to odhadne, jak může ten člověk přežít. Že se s tím nemusí nic dělat a ono se to takzvaně, on říkal, zapouzdří.“