Albína Charvátová

* 1937

  • "No a první čokoládu... Jak jsme byli na chatě, tak oni potom Němci, tak tam pomáhali těm sedlákům, jak jsme měli na jejich pozemku tu chatu, tak taky mamka jim tam o žních chodila pomáhat a i takhle. Tak od té – a ona Němka chodila s nějakým tím Američanem. Tak přinesla mi takovou, takhle vysokou takovou čokoládu a žvýkačku, to jsem viděla prvně, protože za války to nebylo. To jsme si hrály na všivou služku, dělaly s holkami: 'Hele, kafe se šlehačkou!' A my nevěděly, co je to šlehačka, my myslely z bílků ten..."

  • "A teď přišli: 'Je konec války, je mír!' A my šli na náměstí. A tam byli ti študáci, středoškoláci. A teď vyhazovali obrazy z radnice, já myslela, že to jsou nějací svatí, Hitler a to. No a pak začali hrát hymnu. A teď ze všech stran Němci, samopaly, a akorát u věže ta ulice byla volná. Tak to jsem zažila. Teď ti lidi, tam padl nějaký pán, takový šedivý, po něm šlapali, všechno to utíkalo do toho. Ale říkali, že ten velitel dal zákaz střílení, jinak by to... že už to nemělo cenu."

  • "No tak, ono se nic nedělo. A když byl nálet, tak to jsme se střídali, vždycky někdo na takový – jestli jste to viděli ve filmu starém – se do toho tlouklo, místo jako teď se zvoní, tak do toho, i na přestávku. Tak jsme šli ven, do krytu, ale v krytu jsme nebyli, to bývala krásně modrá obloha, takovíhle ti bombardáči, jak byli, jsme se na ně koukali. Tak my jsme byli docela rádi, že se ulijeme."

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 10.12.2018

    (audio)
    duration: 01:24:57
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Kdyby únor 1948 nebyl, tak jsem se měla dobře

Dobový portrét
Dobový portrét
photo: archiv pamětníka

Albína Charvátová, rozená Slípková, se narodila 23. února 1937 v Českých Budějovicích. Vzpomíná si na zážitky z války, například na bombardování Budějovic v březnu 1945 nebo sebevraždu tehdejšího budějovického starosty Davida v květnu 1945, kterou viděla na vlastní oči. Tatínek měl v Budějovicích obuvnickou dílnu, kterou mu komunisté znárodnili. Rodiče navíc přišli o úspory v důsledku měnové reformy v roce 1953. V Českých Budějovicích bydlí celý život, a tak tu prožila i okupaci v srpnu 1968, demonstrace při jejím výročí v srpnu 1969 i události sametové revoluce. V roce 1969 její sestra emigrovala do USA a dlouhých 20 let tak udržovaly kontakt jen skrze dopisy. Albína sestru navštívila až po sametové revoluci. Celý život pracovala v jehlárně Igla.