„Tady jsem studovala až do absolutoria. Poslední asi dvě zkoušky jsem měla dělat kolem Vánoc, jenomže 17. listopadu přijela Bezpečnost a zatkla mě. Takový vzteklý prcek od StB na mě tam řval: ‚Já jsem byl váš tajnej ctitel.‘ Já jsem řekla: ‚Ani ne ctitel, jako spíš tajnej.‘ ‚On vás ten smích přejde.‘ Já říkám: ‚Já jsem slyšela, že jednáte s lidma hůř než gestapo.‘ ‚On vám už někdo tady něco udělal?‘ ‚To je moje věc.‘ Oni byli vzteklí primitivové.“
„Plány na to, kde se bude převádět, převádět politiky, kteří museli zmizet, protože jinak… Třeba na kanonické právo u nás byl profesor Bušek, toho komunisti nenáviděli, ten kdyby neutekl, tak ho určitě popravili taky. Ale ono se mu podařilo dostat ven, a to právě jsme organizovali my. Kromě toho jsme vydávali časopis, kde se jednak uváděly takové protikomunistické věci, ale ne zase takové, aby… Třeba že všichni nemůžou odejít, že musí zůstat taková bašta i tady nějaká, pár lidí, kteří to budou hlídat. Měla jsem ten rotaprint, na tom se to tisklo. Bylo v tom celkem skoro padesát lidí, v celé skupině.“
„Živá duše na celém poschodí nebyla. On schválně poslal toho druhého hlídače do divadla. Čili připravoval to, to byla kvalifikovaná vražda. Kdo za ním stál, to já nevím, jestli on sám nebo jinak. Takže braňte se, když na vás ukazuje pistoli. To nejde. Já byla taky ještě mladá, chtěla jsem žít, asi stejně bych… Oni to dělali tak, že vás zmasakrovali, a pak řekli, že jste je napadla. No, tak.“
Karla Charvátová, rodným příjmením Grollová, se narodila 26. března 1925 v Josefově jako starší ze dvou dcer. Rodiče provozovali obchod s textilem a textilní výrobu, po únoru 1948 jim byla živnost zabavena. Karla v roce 1945 začala studovat na právnické fakultě v Praze. Během studií se zapojila do činnosti ilegální skupiny Československé hnutí svobody – organizovali odchod lidí přes hranice a vydávali protikomunistický časopis. Dne 17. listopadu 1948, krátce před závěrečnými zkouškami, byla Karla zatčena, po třech dnech v Praze ji převezli do věznice v Plzni. Zde ji znásilnil bachař a následkem znásilnění otěhotněla. Sedm měsíců pak čekala ve vazbě na proces, který proběhl v červnu 1949, s ohledem na nechtěné těhotenství byla osvobozena. Asi dva měsíce do termínu porodu strávila u přátel a holčičku, která se narodila, dala k adopci. Po propuštění těžko sháněla zaměstnání, po rozvodu se starala o rodiče a nemocnou sestru, se kterou žila ve společné domácnosti. Karla Charvátová byla v roce 1990 rehabilitována a je laureátkou Ceny Příběhů bezpráví. V roce 2011 vznikl dokumentární film K. Ch. natočený dokumentaristy projektu Političtí vězni. Karla Charvátová zemřela 20. března 2017
