Evangelos Chaziantonis
* 1938
-
„No, my jsme jeli z Jugoslávie, to byl ten tábor Monasteri… Monasteraki… vlakem, nákladním, jo. No a já sedím ve vlaku a teďka, já sedím a přitom jedu, já byl vyvalený, já jsem to neznal, no. Sedím a tak jsme se dostali do Mariánských Lázní, tam též náš rozdělili po těch, po hotelech, no.“ Tazatelka: „Nedělili vás podle ročníku nebo tak?“ - „Já nevím. Ale hned, co bylo první, šaty pryč, všecko, jo, dostali jsme z UNRRA, nebo co bylo tehdy. No čistý prostě, všiváci nevšiváci. A bylo to fakt dobré. Pak jsme se dostali do toho Ujčina. Já jsem s kolegou Pataridisem vždycky po večeři postavili tu. To byl, tam byla kasárna předtím, Němci tam byli. Tak jsme běhali kolem, on tak a já tak. Vždycky jsem ho předběhnul a on říká: ‚Ne, to byla kratší trasa, pudeš teraz tam.‘ On dneska žije též v Praze, no.“
-
„Poprvé jsem viděl mámu, to mi bylo kolik, čtrnáct, patnáct roků. Patnáct roků. Od Řecka, jo, od osmačtyřicátýho, jo. Já jsem ji viděl poprvé v 53. roce. A já tu byl, strýc, tu jeho táta jako, další strýc a tak dále. Já jsem jí neříkal, to je strýc Kos, ale to je Nikolas, to je Kostas a to je to a to a tak. A máma mi říká: ‚Jak to říkáš pánům, řekni strýc!‘ Už je teď nebožtík, ten též je nebožtík.“
-
„Otec mi zemřel v čytřicátem, v šedesátem, ne kecám, v čtyřicátem šestém, já tam musel, byl jsem z rodiny nejstarší ze sourozenců a musel jsem makat. To mi bylo deset roků a já jsem oral, no. Co ještě. Do školy jsem nechodil. Mám čtyři sourozence. No a co ještě.“
-
„Ono tam z těch vesnic to vládní vojsko bralo ty děcka. A my jsme se dostali, zas nás vzali ty partyzáni a jsme se dostali do těch lidově demokratických států. Jsme dostali se do Jugoslávie a tam jsme byli, takovej tábor to byl. Jsme tam byli asi půl roku. Potom jsme se dostali tu do republiky, v Mariánských Lázních jsme byli. A teď nevím, jestli to byl rok čtyřicátý osmý, čtyřicátý osmý asi. Poprvé jak jsem dostal polívku, to jsem úplně byl vyvalený, tak jsem jedl. No a co ještě. Potom nás rozdělili, nás tam bylo víc, po těch dětských domovech. Já jsem se dostal sestra a bratr do Ujčina do dětského domova, to je při Teplicích. Teplice tenkrát nebyly Teplice, Šanov, dneska to jsou Teplice vlastně.“
-
„Já poprvé jel v osmdesátem roce, poprvé. Já, manželka a syn. Chtěli jsme peníze, tak jsme nedostali. Příslib jsme dostali 800, pohádal jsem se tam, dali mi 700 dolarů, ale ne dolary, ale ty šeky. Potom jsme tam byli, rodina tam byla, sestra tam byla, tak u nich. No a jak jsem přešel hranice, normálně jsem brečel, poprvé.“
-
Full recordings
-
Třinec, 27.11.2010
(audio)
duration: 01:06:47
Full recordings are available only for logged users.
Když jsem poprvé dostal polívku, byl jsem úplně vyvalený, tak jsem jedl
Pan Evangelos Chaziantonis se narodil v roce 1938 v Řecku. Když mu bylo 10 let, jeho otec zemřel a on se jako nejstarší ze sourozenců musel začít starat o rodinu. Měl čtyři sourozence. V roce 1948 přišel se sourozenci s partyzány přes Jugoslávii do Československa. Z Mariánských Lázní putoval se dvěma ze sourozenců do dětského domova v Ujčině. Dále prošel domovy v Kyselce a Chrastavě. Studoval na jedenáctiletce v Trhových Svinech. Po roce odešel na průmyslovku do Brna, kde se z něj stal strojní zámečník. Dostal umístěnku do Třince, kde se usadil, a jak sám říká, „zapustil kořeny”. Do Řecka se poprvé podíval v roce 1980. Oženil se s Řekyní. Dnes je v důchodu, žije v Třinci a věnuje se zahrádkaření.