František Chlup

„Tam byl takovej sešup k řece a šraňky... Jeden Němec tam omdlel a spadl. Jednotka šla ve trojstupu, mohlo tam být takových čtyryadvacet vojáků, kteří ustupovali, a ti kozáci okolo na koních. Dva ho vzali, měli snahu ho nést – tak ale pět metrů, a pak ho přehodili přes ty šraňky mimo silnici. Byl živej, no, bejval, potřeboval ošetřit. Jenomže, nějak se pohnul a skutálel se po těch kamenech, to byl svah, skoro bych řekl tak jako do toho stropu, kameny hrubý, a skutálel se k tý řece. Vody tam moc nebylo, ale ruka mu takhle padla do vody... Dejchal. Načež asi druhej třetí kozák zastavil, hodil koňovi oprátku kolem těch šraněk, seskočil po těch kamenech dolů a do toho Němce takhle kopnul a on se převrátil. My jsme tam stáli za těma šraňkama a viděli jsme, jak se dělají bublinky... Utopil se. Jestli se ta rodina dozvěděla, že tam zahynul... Byl to voják, kluk mladej, válku určitě nevypověděl. To jsou takový ty momenty, co si pamatuju, pomocí kterých si člověk uvědomuje, co je ta válka za svinstvo.“

„Jsme s klukama špekulovali, co to může být... Někdo říkal ‚to bude nějaká raketa‘, ‚to budou do pistolí rakety‘ a nevím co... Tak já jsem si samozřejmě tu krabičku vzal domů a hnedka do dílny. Odložil jsem batoh, tašku, a hned sirky. Zapálil jsem to a ono to pěkně ‚psssssss‘. Raketa, raketa určitě, tak to bude fajn, hnedka půjdu za klukama... Večír jsme se slejzali – jsme říkali – pod kaštanem, na návsi. Tak povídám ‚ještě jednu zkusím‘, jenže ono mezitím taky pršelo, bylo to mokrý a tak... Zkoušel jsem druhou, zapálil jsem to – a nic. Koukám dovnitř a ono tam tý náplně bylo jenom – bylo to takhle dlouhý – a bylo tam toho jenom polovic. Tak jsem vzal štípací kleště, jak se s nima vytahujou hřebíky, v půlce jsem to přeštíp, abych se k tomu dostal, vzal jsem sirku a znova jsem to podržel... A pak už jsem nic nevěděl, chvilu. To byla morda, že ty kleště ocelový byly zevnitř pěkně poďobaný. Když jsem se probral, tak jsem měl čumák strčenej v lavoru s lysolem, protože to otřáslo s chalupou a tatínek asi hned věděl, o co jde. Tak tam letěli, já jsem ležel na zemi v krvi...“