František Chmelař

Stalo se, že v noci někdo bubnoval na okno. Tak táta tam honem šel a oni ty partyzáni, kteří se slučovali a táhli jako k těm vesnicím, protože to byla válka 1937 v letech a 1938. Takže se připravovali se na blížící frontu a budování lesních v lesích Bohdalova na zahradách, kde to bylo možný. Tak i to jídlo se zakopávalo třeba do jam, do truhel vystlaných slámou. A oni tihle, kteří navštěvovali ty chalupy, jak se jim říkalo, takže prostě měli vždycky strach, když někdo bouchal, tak byli domluvený, že zabouchá třikrát, že to bude partyzán.

„Narodil jsem se 5. listopadu 1939 v rodině rolníka v Chroustově číslo popisné 33. A tam jsem prožil mládí celý. A potom do školy jsem tam chodil jen jeden rok, potom to bylo zrušená ta obecná škola v Chroustově a chodilo se do Bohdalova. To byl trošku zádrhel v zimě, protože se neprohrnovalo, a někdy ty zimy byly takový, že to zapadlo sněhem a chodili jsme po polích. A taky se nám stalo, že chodili jsme samozřejmě ve skupinách. To jsme přišli do Bohdalova a neměli jsme tam toho nejmenšího a museli jsme jít hledat. To byla jedna věc. Potom už, když to bylo prohrnovaný, to byla už jako měšťanka v Bohdalově, tak jsme jezdili v zimě na saních a vpředu někdo řídil bruslemi. Obul si brusle, protože po té silnici Chroustov–Bohdalov se nejezdilo. Tam jezdili jen s koňmi pro mléko, když ráno jeli.“