Tazatel: „Jaký byl nějaký nejsilnější zážitek, který vám dodnes zůstal v paměti?“ AC: „Co jsem tak pozoroval, tak v té Anglii – ono se říká ‚s klidem Angličana‘, ale je to fakt. To by bylo potřeba vidět, ty nálety těch Němců, to je hrůza. Třeba takový Birmingham, tak rozbité, ale ti Angličani, žádní zmatkaři, všechno s rozvahou. To je u nich obdiv.“ Tazatel: „To je to, co vás ohromilo na Angličanech?“ AC: „Žádná nervozita, ten jejich klid, to se musí nechat.“
„Já jsem se dostal do toho transportu na Západ. Byli jsme naloděni v Polsku v přístavu Gdyně na loď, jmenovala se Chrobryj. Pluli jsme do Francie. Při přistání ve Francii, při vylodění, nás Francouzi odmítli, že nás nepřijmou. Po dlouhé debatě a domluvě s velvyslanectvím České republiky a Francouzema se to dohodlo. Přistoupili na určitou podmínku, a podmínka byla tato: ‚Buď se vrátíte nebo vás odešleme do cizinecké legie.‘ Tak my jsme na to přistoupili.“
AC: „Jezdili jsme třeba vyprošťovat. Kolem Dunkerque byla samá voda, to bylo zaplavený. Kolikrát tam ty obrněný vozy uvízly. Jezdili jsme pomáhat a vyprošťovat, to byly takový nedobrý akce v té vodě, v bahně.“ Tazatel: „Co jste ještě měli za úkol v těch dílnách?“ AC: „V prvé řadě co nejrychleji opravovat ty motorový vozidla, urychleně spravit. To se dělalo ve dne v noci, aby to bylo co nejdřív spravený.“
Augustin Císař se narodil 20. srpna 1917 v Nových Sadech u Dolan (u Olomouce) do dělnické rodiny. Měl tři bratry a jednu sestru. Vyučil se stolařem a v osmnácti letech narukoval dobrovolně k armádě. Po nacistické okupaci a rozpuštění československé armády přešel hranice do Polska, odkud odcestoval do Francie. Nastoupil do cizinecké legie a byl vyslán do Afriky na výcvik u posádky v pevnosti El Arish. Po ukončení náročného výcviku se ocitl zpět ve Francii, v táboře v Agde. Následoval přesun československých vojáků do Anglie, kde absolvoval další výcvik již v rámci dělostřeleckého pluku. V roce 1944 byly všechny čsl. jednotky sdruženy do Československé samostatné obrněné brigády a zúčastnily se vylodění v Normandii a bojů o Dunkerque. Ve Francii se staral o vozový park a těžkou vojenskou techniku. Do Československa se vrátil v květnu 1945, kdy se shledal se svojí rodinou. V armádě zůstal i po válce a působil na Slovensku jako velitel jednotky, která opravovala armádní techniku. Coby veterána západního odboje ho z armády propustili v roce 1952 a až do důchodu pracoval jako traktorista u STS (Strojní a traktorová stanice) v Olomouci.
