Angelina Čmolová

„Kdy ses teda viděla s tatínkem a maminkou poprvé po té době, co jsi byla odsunuta?“ – „To bylo od roku 48 prvně v roce 62. Manžel nejel a já si jenom pamatuji, že jsem tam přiletěla na tři týdny. A že naproti mi přišel nebo přijel táta.“ – „Kam?“ – „Do Tirany přijel.“ – „Popiš takový to první shledání, kdy jsi ho uviděla na tom letišti.“ – „Já ti řeknu, to je ta tragédie, ta tragédie tý naší výchovy v dětských domovech. Já jsem se hrozně styděla za to, že mám tátu kněze, to se nenosilo, já kdybych v dětským domově tohleto řekla, protože tam jsme byli vedený jedině k ateistický, komunistický výchově, a víš, co by to bylo, kdybych řekla, že jsem dcera kněze? Ale proč to říkám, co se týče táty, že já jsem zapírala, že pocházím z rodiny, z této rodiny, nikdo nevěděl. Až v dospělosti, že mám tátu kněze, kdy jsem to prozradila. I do životopisu jsem vždycky psala, že pocházím ze zemědělské rodiny.“

„Uchovala se ti nějaká detailnější vzpomínka na ten přesun? Loučili jste se nějak velmi emotivně s rodinou? Tobě bylo osm let?“ – „Ani ne celých, sedm a půl.“ – „Co vám řekli?“ – „To si takhle nepamatuji, ale určitě rodičům i nám řekli, že se za chvilku zase vrátíme. Že chtějí, aby se nám nic nestalo, a já na tu cestu mám hrozné vzpomínky. Já jsem po třech čtyřech dnech… v tom ranečku, co jsme měli, bylo nějaké jídlo, ale vzpomínám si, že vedle nás šli partyzáni, oni měli ještě větší hlad než my, takže i to málo, co jsme měli, tak… my jsme jim to nedali, oni si to vzali. Měli asi větší hlad nebo počítali s tím, že my se brzy najíme, a oni tu možnost asi nebudou mít. A pro mě to bylo hrozný taky tím, že já jsem dostala oboustranný zánět středního ucha a z tý cesty jenom si pamatuju, jak jsme se schovávali a jak jsem stále brečela a brečela a brečela. A my jsme chodili hlavně přes noc, aby na nás nebylo vidět, protože bombardovali, královské vojsko, jestli to bylo, to už možná byli i Britové, ti jim šli na pomoc. Tak nevím, kdo nás bombardoval, ale někdo bombardoval a já si pamatuji, že jsme šli jenom za tmy.“ – „Přes den jste byli schovaní?“ – „Přes den jsme byli schovaní nebo jsme spali někde. Ta cesta pro mě byla strastiplná tím, jak jsem onemocněla.“ – „Penicilin nebyl?“ – „Penicilin nebyl, doktor nebyl, popraskaly mi bubínky. Dodnes jeden mám zjizvenej a jeden mám prasklej.“