Jitka Coufalová

"Na druhý den jsme šli do města a oni teda na náměstí stříleli, poněvadž se tam nějací lidé nechtěli smířit s tím, že jsou tady. Spousta lidí ležela pod chodníky a pod obrubníky, nicméně pět lidí tam stejně zastřelili. A tak jsme utekli na internát a před internátem nám zastřelili kluka. Ten měl devatenáct let a byl to syn od našich kuchařů, co nám připravovali celou stravu, byl to jejich syn a bylo to škaredé. My jsme měli strach. Tak jsme se sebraly a z toho učení či z té práce jsme se vlastně rozhodly s holkami, že tam nebudeme a že pojedeme domů, protože všechno bylo rozbité. Chodníky byly rozbité, všude stáli vojáci, všichni jsme prostě měli strach. Takže jsme se sbalili a jeli jsme domů. A když jsme jeli z Prostějova do Olomouce, tak okolo celé trati stáli vojáci s namířenými samopaly, což jsme normálně leželi na sedačkách, měli jsme strach hlavu vystrčit a to byl takový ten první zážitek."