Bohuslav Čtvrtečka

„Já, když jsem prásknul aktovkou na vrátnici, tak jsem mu tam ty auťáky připravoval. Jsem to od něj okoukal, aby to mělo správný otáčky, uměl jsem už předstih na těch sedanech, který se tady dělaly. Nebo jsem mu přenesl sedačku s tím vercajkem, kterou měl na cestu.“ – „Takže zkušební jezdec ještě ladil motor?“ – „Ten ho doladil. Je pravda, že ti mechanici, tak ti udělali ventily, předseřídili. To bylo na místě, a teprve potom se zjišťovalo, jestli to chce víc předstihu nebo míň. Tenkrát nebyla diagnostika. Každý auťák měl o jeden, dva, tři stupínky předstih. To se ještě dolaďovalo, muselo to cvaknout.“ – „Asi mluvíme o době, kdy se dělalo 10 aut denně?“ – „Tak, protože se dělalo na jednu směnu, dělalo se 12, 14 auťáků, nebo i méně. A v tu dobu se dá říct, že v každým sedanu, v každý Felicii seděl můj táta a v hromadě i já. Dokonce tehdy to nebo ještě tak přísný a tátu tady znali i policajti, to bych neměl říkat, ale kolikrát jsem jel s druhým auťákem za ním.“

„Stejně ta výroba v Chile, ta byla velmi primitivní. Těžko vypravovat. Udělala se forma na nějakou základovou desku, ta forma byla třeba ze dřeva. Ta deska byla postavená na šesti hydraulických heverech. Na to se položil plech, upnul se upínkama, ty byly ukotvené v betonu v zemi, no a šest indiánů tam pumpovalo a ono to jelo pomaličku nahoru a vytáhnul se plech. Ale to vůbec nebyla výdělečná činnost. Ale je pravda, že na základě montáže těchto auťáků se tam dostali potravináři, tahle firma, tahle a nakonec se tam zřídilo obchodní oddělení a velvyslanectví. Takže vlastně auťáky tam začaly.“ – „Obchodní zastoupení myslíte?“ – „Obchodní zastoupení.“