Oldřich Čunek

"Už hučela letadla a padaly bomby, některé spadly i na Antonínovu ulici. Před náš dům spadla bomba a byl tam obrovský kráter. A z vedlejšího domu z Antonínovy ulice, asi takových 300–400 metrů, vyletěl takový překlad z okna a prorazil v našem obývacím pokoji stěnu a přistál v obývacím pokoji, který jsme zrovna měli rozmalovaný. A naše sestra Helena se zdržela doma, a když padaly bomby, tak naráz v tom dýmu a kouři a v zápachu těch bomb, které vybuchovaly, běžela od našeho domu přes Antonínovu ulici na louku k tomu kopečku za námi, my jsme ještě seděli s tatínkem na louce. Když jsme viděli tu hrůzu, jak padají ty bomby z nebe, tak jsme se sebrali a honem do toho kopečku, tam byl takový bunkr a tam jsme se schovali."

"Prezidenta Masaryka jsem viděl, když projížděl cestou z Otrokovic v otevřeném autě a lidé mu mávali, tak to si ještě pamatuju. A u prezidenta Beneše si pamatuju i ten jeho proslov [ve Zlíně]. Ale nejvíc si pamatuju Klementa Gottwalda. Ten byl opilý a mluvil z té tribuny pod Velkým kinem k národu, celkem jsem to nevnímal. Zdálo se mi, že není normálně při smyslech. Ale mluvil ke komunistům a k těm svým přátelům. Klement Gottwald, toho si teda pamatuju dobře."