Josef Doškář

To bylo zajímavý hrozně moc, že já jsem toho 17. listopadu byl v Praze. A byli jsme s manželkou Dášou…. Jsme jeli… Jsme jezdili do divadla hodně. Tak jsme jeli do toho divadla, to byla opera, to je tam vedle… mezi nádražím a muzeem. Kdy jsme tam jeli autobusem ROH z Boru. Teď jsme tam přijeli a manželka mi říká: „Hele, dneska se něco děje, tam se něco děje.“ A tak jsme šli k tomu Václavovi, že jo. A teď se to tam začalo shromažďovat. A říkám: „Hele, kašleme na divadlo. Jdeme do toho!“ Jenže moje žena, která byla vždycky proti tomuhle tomu režimu, vždycky, tak říká: „Ne, jdeme kupovat kabát.“ Takže jsme kupovali kabát, bohužel teda. Ještě když jsme šli do toho divadla, to bylo asi sedm hodin přibližně, když jsme tam šli. Jsme šli přes Václavák. Říkám: „Pojď, jdeme, kašlem na to.“ Ne, prostě ne, nebylo… Takže bohužel bohužel jsem chtěl říct, že jsem tu dobu takhle nechytl. Mohl jsem tam bejt teda, dodneška mě to mrzí.