Jiří Drahoňovský

„Když byla petice Několik vět, dostal jsem ji do ruky s podpisovými archy, že bych mohl také sbírat podpisy. Tak jsem sbíral, sbíral, a když jsem jich měl k padesáti až šedesáti, tak se najednou u mě doma objevila Státní bezpečnost a ten arch ze mě dostala. Byla to teda moje blbost. Chtěli občanku, já jsem sáhl do ruksaku, kde byly i ty archy, a oni ten batoh vzali. Ti lidé, kteří tam byli podepsaní, měli v práci škraloupek. Nikdo ale nebyl vyhozený. U mě přišlo z provozního oddílu v Hradci Králové, že mě mají na hodinu vyhodit. Ale vedení depa v Trutnově to zmačkalo a hodilo do koše, i když to byli komunisti. Za to jim musím ještě dnes děkovat, že se za mě postavili.“

„[Cermanovi] byla selská rodina, která si po roce 1945 vedla velmi dobře. Měli první mlátičku a používali nová hnojiva. Začátkem padesátých byl velký nátlak na vstup do JZD a oni se tomu bránili. Komunisté jim dávali hrozné podmínky na dodávky obilí, které se nedaly splnit, a doma se o tom asi hodně mluvilo. Jejich syn Vladimír Cerman, když byla komunistická schůze, kde znovu přesvědčovali rolníky ke vstupu do JZD, sestřelil oknem žárovku v té místnosti. Nejprve byl klid, ale pak se to rozkřiklo po okolí a on se na nějaké zábavě podřekl, že to udělal. StB ho začala hledat, nato se ukryl u Ježků ve Ždírnici. Proces pak dopadl tak, že Vladimír dostal trest smrti pověšením, jeho otec asi šest let, Ježkovi dvacet let tvrdého žaláře. Po šedesátém roce byl Ježek sice rehabilitován, ale už měl podlomené zdraví.“