Že se mě to netýká, byla jen iluze
Download image
Blanka Dvořáčková se narodila 24. července 1954 v Boskovicích jako jediná dcera Evě a Eduardu Dvořáčkovým. V roce 1963 se rodina přestěhovala do Brna, kde otec dostal profesorské místo na VUT na katedře jazyků. Po dokončení základní školy studovala v Brně na gymnáziu Matyáše Lercha, kde v roce 1973 úspěšně odmaturovala. Během dospívání se postupně dozvídala o tragickém osudu příbuzných z matčiny strany. Židovská rodina Grünwaldova se před nacistickým Německem odstěhovala v roce 1938 z Vídně do Boskovic. Dědeček Leo Grünwald měl šest sourozenců, kteří měli svoje rodiny. Jeho bratr Siegfrid uprchl do Anglie, David zemřel ještě před válkou, ale ostatní sourozenci Kamila, Mořic, Malvína a Armin spolu se svými rodinami i jejich matka Terezie zahynuli v koncentračních táborech po celé Evropě. Maminka Eva (původně Gertruda) a její otec Leo se jako jediní z rodiny vrátili, do Terezína je transportovali až počátkem roku 1945. Do té doby je chránilo “smíšené” manželství Lea Grünwalda. O tom, co prožili, ani o svých příbuzných rodiče nikdy nechtěli mluvit. V roce 1968 se Blanka Dvořáčková setkala s okupační armádou a celá rodina těžce nesla politický vývoj v dalších letech. Po dokončení studia porodní asistentky pracovala 20 let v porodnici v Brně na Obilním trhu a později na operačním sále. Do sametové revoluce v roce 1989 se zapojila ve stávkovém výboru nemocnice, kterou po neshodách s vedením v roce 1995 opustila. Během posledních let iniciovala položení Kamenů zmizelých jako připomínku holocaustu v několika městech, kde žili její příbuzní. Je spoluautorkou několika brožur o rodinných vztazích a sama napsala edukační publikace týkající se onkologických onemocnění. V roce 2021 se starala o svou třiadevadesátiletou maminku, dál pracovala ve zdravotnictví a pokračovala v iniciativě pokládání Kamenů zmizelých v Boskovicích.
