Chava Inbar

„Ještě než jsem přišla vůbec do Čech - nikdy jsem předtím v Čechách nebyla - neviděla jsem ten dům vůbec. Měla jsem sen, že jsem viděla vevnitř ten dům a cítila jsem, co se děje venku. Věděla jsem, že něco špatného přijde zleva, z levé strany. Když jsem přišla do Slavonic a byla jsem v tom domě, tak jsem věděla, že je to ten dům, o kterém jsem měla sen. Ještě tam bylo místo, ve snu jsem viděla dvoje dveře, dva pokoje. Teď jsem viděla jenom jeden pokoj a nebyly tam dveře. Potom přišel nějaký architekt, podíval se na tu zeď a viděli jsme, že tam byly schody a dveře, ale to zazdili. Takže tam byly dveře. Potom byla výstava, aby se vidělo, jak nacisté přišli do Slavonic, a vidělo se, že přišli zleva, jak jsem to viděla ve snu, ale nevěděla jsem, co to je, jen jsem cítila, že to je něco špatného.“

„Já jsem cítila, jako že jedu domů." - "Měla jste to tak, jako že jedete domů?" - "Já jsem nevěděla, jestli najdu Slavonice. Měli jsme auto a jeli jsme podle mapy, můj syn a já. Uviděli jsme, že je tam napsáno Slavonice a já jsem začala brečet. Jako, že jsem… To bylo něco, co patřilo sem, já jsem nemyslela, že je to tak vážné.“

"Vy jste říkala, že mamince se stýskalo?" - "Moc." - "Hodně vám vyprávěla o Čechách a domově?" - "Jo. A taky hodně o válce. Když jsem ještě byla děcko, tak mi začala vykládat o válce a celý čas říkala, že musíme vždycky vykládat o tom, aby lidé nezapomněli, co se stalo.“