Josef Dvořák

„Tenkrát jsme začali jezdit na surfu. Sehnal jsem surf. A učili jsme se na tom jezdit. Jeden den jsem nic jiného nedělal, než že jsem na to jednou stranou vlezl a druhou spadl. Postavit se na to prkno? Neskutečný. Tak jsme si to vzali na Slovensko, tam byla nějaká přehrada. Dubinka se to jmenovalo, je to u Senice. A tam byl pěkný vichr... Tady [na rukou] jsem měl otevřené mozoly, jak se toho držíš. Tak jsem tam normálně vletěl na šlapadlo, připletl se mi tam. A já to šlapadlo přeskočil. Odrazil jsem se a přeskočil jsem je, koukali jak blázni. Už jsem to nezvládl, přelítl jsem je. Kdybych do nich býval vlít tím fofrem, ono se to nezdá, ale je to fofr, to bych jim dal. To by byl úraz. Tak jsme jezdili takhle. A pak jsme byli párkrát s kluky u Budvy, tam je kemp Jas. Tam je umělá, vybetonovaná pláž. Navezený písek a dolů panely. A tam, když přijdou vlny, tak se to o ty panely zvedne a dělá to ohromné čepice. A my jsme tam měli tenkrát člun, já jsem měl nafukovací člun, na kterým jsem si udělal stěžeň a kormidla. (...) A normálně jsme do těch vln s tímhle jezdili, a když ses dostal na tu vlnu, tak se ten člun zlomil, jak je to nafukovací… To bylo rozbouřený moře, a ten humus, co tam byl! To byla černá voda, takže když jsme vyšli, měli jsme pod plavkami bouli toho svinstva a celí jsme od toho humusu byli špinaví, jak to bylo rozvířené. Ale ona tam byla sprcha, tak se člověk osprchoval. Ale to byly zážitky…“