Alois Edr

„Dělaly se pohotovosti v Radvanicích na hlavní báňské záchranné stanici. Kdysi to bylo v Lazech (Orlová-Lazy), pak jme jezdili tady do Radvanic. Tam se čekalo celý týden v pohotovosti, kdyby něco bylo. A když něco bylo, tak se tam jelo. Vždycky se řeklo, jedeme tam a tam, je tam to a to. Operační už věděl, co se děje a co si máme vzít s sebou. A jednou jsme byli zavolaní na Fučík. Dneska už ta šachta nestojí, myslím, že se propadla, a tam hořelo nahoře v rubání. Poslali nás tam a my jsme šli. Byli jsme zvyklí z Karviné na mocnosti slojí tři metry a více a nemohli jsme to místo najít. Tak jsme se vrátili a někdo říká, že to je za pásem, jak tam teče voda. Museli jsme jít do toho. Tak aparáty (dýchací přístroje) před sebe a šli jsme s další výbavou přes celé rubání až nahoru. A tam to hořelo. Rubání bylo asi čtyřicet nebo padesát centimetrů. Po břiše jsme přelezli až nahoru a jeden člověk tam na nás čekal. Byl to Jan Balcar, měl tak velké břicho, že neprolezl. Vylezli jsme až nahoru, byli jsme mokří, protože tam stříkali vodu. Voda před vámi přímo vířila a tou vodou jsme lezli a tam na výdušné to hořelo.“