Miroslav Ekart

„Před Mnichovem v naší ulici bývali Židé, jmenovali se Grimbaumovi. Měli tři chlapce, s kterými jsme normálně kamarádili, všecko bylo v pohodě. Jakmile nás obsadili Němci a potom, jak oni museli nosit ty žluté hvězdy na těle, tak se nás začali stranit. Bylo jim velice smutno a bylo jim těžko. No a když je potom odvezli neznámo kam, no až potom jsme se dozvěděli, že do koncentračních táborů, tak jsme z toho byli všichni velice smutní. Nikdo z nich se už po válce bohužel nevrátil."

„A když přišel březen 1939, na to si vzpomínám jako dnes. Padal mokrý sníh a najednou už to začalo. Němci se hrnuli k nám do republiky. My jsme se šli podívat do města, jak to vypadá. No, tak tam už byli na motorkách takoví škaredí chlapi, Němčůři, v takových šedých uniformách a gumových pláštích a hleděli na nás jako... já nevím, no, bylo to hrozné. Plakali jsme a šli jsme radši domů, protože maminka s tatínkem měli o nás strach. Všichni jsme seděli doma a čekali, co bude. Co bude dál, co bude za hrůzu.“

„Tenkrát jsem měl skautský řemen, teď si na to vzpomínám, a na tom byla přezka Československý Skaut, Buď připraven! A oni byli v tom slavném jejich Hitlerjugend a chodili s noži – měli takové černé dýky s hákovým křížem. A mně ten odznak uřezali. Takže jsem přišel domů, gatě, jak se říká, v hrsti. Plakal jsem, maminka s tatínkem z toho byli smutní a měli strach, aby ještě z toho oni něco neměli a aby se Němci nemstili i na nich, že jsem měl tady ten československý znak na řemeni.“

„Protože když byla vyhlášena mobilizace, tak to všichni chlapi nastoupili na vojnu raz, dva, tři – to byla taková rychlost. Vzpomínám si, že naproti nám byla ta, jak jsem už říkal, porážka, a tam bylo velké nádvoří. A do toho nádvoří se nastěhovali vojáci s takovými malými kanóny. My jsme tam, coby chlapci, mezi ně chodili. Oni byli v dobré náladě a v pohodě říkali: ,Však mi to tomu Hitlerovi ještě natřeme!’ No, bohužel skončilo to tak, jak to skončilo. Zradili nás, Francouzi i Angličané, a zůstali jsme sami nakonec. Nakonec jsme se Němcům museli poddat, což byla velká potupa, spoustu lidí to moc oplakalo. Spoustu lidí to zaplatilo životem. To jsou smutné, smutné vzpomínky na tu dobu, velice smutné.“