Leo Eliáš

„Pobyl jsem tam jeden měsíc, byl jsem mladý a zdravý a pak jsem dostal ,komandirovku‘, tedy cestovní rozkaz, do Krosna. Krosno bylo už na svobodném území Polska. A tam byl štáb generála Svobody. Odváděli nás, co jsme přišli jako dobrovolníci do jeho armády, jmenovalo se to zahraniční armáda v Sovětském svazu.“

„Svého času jsem byl ve správný čas na správném místě. Byl jsem v okolí Banské Bystrice, kde vzniklo to povstání, v té době jsem tam byl na práci spolu s jinými. Byli jsme odvezeni do města partyzánským velitelem, který se pak stal vyšším důstojníkem. Vzal nás do Banské Bystrice, abychom se dívali na to povstání. Bylo tam veliké nadšení, zpívalo se, deklamovaly se básně – Hoj, mor ho, mor ho! Detvo mojho rodu od Samo Chalupky… A pak nás vzal a odvezl do Zvolena. Tam nás oblékli do vojenských šatů a dostali jsme pušky na opakování pět jedna a stali jsme se vojáky 1. československé armády na Slovensku.“

„No a tam (v nemocnici ve Lvově) jsem rychle prospíval a do měsíce jsem byl hotový. Tak jsem dostal cestovní rozkaz, a jestli je to důležité a zajímavé, kotlíček, čaj a suchou stravu. Na každé stanici byla vařicí voda, mohl jsem si udělat po cestě čaj. Dostal jsem se přes Řešov a Přemyšl, to byla města, do Krosna, ten cestovní rozkaz zněl Krosno. Bylo to na takovém území, že jsem se mohl zeptat, kam mám nastoupit, dostal jsem se tam velmi lehce a šikovně. No a tam byla asentýrka, nejenom já, ze všech koutů se tam scházeli dobrovolníci bít Němce.“