Člověk po těch měsících na samotce zapomněl skoro mluvit
Stanislav Fajman se narodil 25. září 1924 v Košicích, po roce rodina přesídlila do Poděbrad. V zimě roku 1940 chtěl přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii odejít do zahraniční armády na Západě, ale u Vlárského průsmyku ho zadrželi němečtí vojáci. Putoval nejprve k výslechu do Zlína, následně byl převezen do Uherského Hradiště a poté do brněnského Špilberku, kde strávil tři měsíce. V dubnu 1940 ho deportovali do Prahy a soud ho poslal na rok a půl do vězení. Trest si odpykával v káznici v Bautzenu (Budyšíně). Podle svých slov většinu času trávil na samotce. Propuštění se dočkal 2. července 1941. Poté pracoval jako strojní zámečník a v roce 1944 byl nuceně nasazen v městě Trebbin bei Berlin u firmy Daimler-Benz v továrně na letecké motory. Po čase se odhodlal k útěku do protektorátu, ale v Poděbradech byl zadržen a úřad práce ho opět poslal k firmě Daimler-Benz na výrobu leteckých motorů, tentokrát do Nové Paky. V únoru 1945 byl ještě přemístěn na pozici traťového dělníka, ale tam už nenastoupil a v květnu 1945 se dočkal osvobození. Otec Jaroslav Fajman se zapojil do pomoci výsadku Silver A a po prozrazení byl v létě roku 1942 zatčen. Prošel věznicí v Mladé Boleslavi, v Malé pevnosti Terezín, dále byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a nakonec v Sangerhausenu. Stanislav Fajman po válce dostudoval gymnázium a poté absolvoval studium medicíny v Hradci Králové. Na umístěnku nastoupil do Rychnova nad Kněžnou a poté do Žamberku. Následně se stal odborným lékařem plicních nemocí pro okresy Rychnov nad Kněžnou, Náchod a Opočno, pak obvodním lékařem v horské službě v Deštné v Orlických horách. Nakonec pracoval na plicním oddělení v Poděbradech a jako primář plicního oddělení v Nymburku. V době pořízení rozhovoru (2020) žil v Poděbradech. Stanislav Fajman zemřel 28. listopadu roku 2022.