Jarmila Fajtová

„Moje tetička říkala: ‚Jak začne válka, nic nebude. Musíš jít nakoupit.‘ Tam už stála před tím obchodem fronta lidí, ženský těch pilotů a zaměstnanců toho letiště. A přijela tam sajdkára, motorka se sajdkou, na ní seděl, ale to nebyli Rusové, to byli Mongolčíci nebo něco takového, to nebyli vůbec Rusové. A teď tam stála takhle řada ženských, on takhle vzal kulomet a takhle po té řadě jezdil. Nevystřelil, ale normálně takhle jako po nás furt. A čekal asi, jestli se někdo bude bránit nebo něco. Ale nikdo, všichni jsme byli zkoprnělí, protože jsme nevěděli co.“

„Ten osmašedesátý si pamatuju velice dobře, na to nikdy nezapomenu. Protože jsem byla i jako dost činná v Ústí a tak, takže než přišla okupace, byla jsem na 14 dní v Paříži. Když jsme byli v Paříži a bydleli jsme v hotelu, tak za námi přišla majitelka toho hotelu a říkala: ‚Nevracejte se, Československo okupují Rusové.‘ A my jsme se tomu strašně smáli a říkali jsme, to je blbost. A když jsme přilítávali nad Ruzyň, tak jsem říkali, kdepak jsou ty tanky, a měli jsme z toho náramnou jako, nebrali jsme to vůbec vážně, i když v tom plátku byly už vyfocené tanky, které už v té Praze jsou. Ale v té době tady nic nebylo. A já jsem se vrátila a já jsem v tom Mošnově měla známost, měla jsem tam přítele, a já jsem se vrátila z Francie a jela jsem za ním do Mošnova. A už nevím, co to bylo za den, ale ještě večer jsme byli v kině a pak jsme byli ještě na procházce. To byla celá parta pilotů a techniků a najednou začaly lítat letadla. A kluci říkali: ‚No co blbnou, dneska se nelítá, vždyť už je po letech.‘ A nikdo nevěděl, co.“