Richard Farda

„My jsme o tom začali uvažovat až později s Václavem Nedomanským. Když jsme jezdili na zájezdy do Kanady, tak jsme spolu spávali. A diskuze byla: ‚Proč si to tady nevyzkoušet?' Když jsme tam jeli s nároďákem, tak tehdy to nebylo jak dnes, jak vybírají ty mladé [hráče, pozn. ed.]. Každé mužstvo NHL si někoho dalo na listinu a na toho měli nárok a mohli si jej vyžádat a my tam mohli chodit hrávat. Já byl tehdy vybrán do New York Rangers. Venca Nedomanský, samozřejmě, velice váženej hokejista. Tak jsme si řekli: ‚Chtěli bychom to zkusit.' A tam bylo nejzávažnější, že jsme požádali nějakého pana Himla, to byl šéf celého sportu v Česku, jestli by nás legálně nepustil si jít zahrát. Nám bylo třicet." „To už bylo kolem roku 74?" „Ano, ano, to bylo na posledním mistrovství 74 v Helsinkách. Potom jsme tedy žádali a on říkal: ‚Pánové, to jste se měli narodit 100 km dál na západ.' A bylo jasné, že nám žádné povolení nedá. Tak jsme se domluvili [s V. Nedomanským, pozn. ed.], on už měl smlouvu v kapse, že pojedeme na dovolenou do Švýcarska. A tam jsme odjeli."

„V posledním ročníku, v jedenácté třídě, jsem se dostal na soustředění dorostu a juniorů do Opavy před začátkem sezóny. A tam byl pan trenér Pitner, tehdy trenér Dukly Jihlava. Zrovna neměl centra na vojně v Jihlavě. Když mě tam viděl hrát, tak za mnou přišel, jestli bych nešel o rok dřív do Dukly. To když jsem slyšel, tak jsem byl dvoumetrovej, radostí jsem skákal. Jenže jsem nevěděl, jestli s tím bude maminka souhlasit, nebo ne. Měl jsem před maturitou, to byl ten největší problém. Vyřešilo se to tak, že jsem do Dukly Jihlava šel. Pan Pitner přijel za maminkou, prosil ji, že si maturitu dodělám za dva roky v Jihlavě. Ta dala příslib, a já jsem ještě 17 letý odešel do Dukly Jihlava."

„Poslali mi vyrozumění od soudu. Dostal jsem osmnáct [měsíců, pozn. ed.] a Nedomanský asi čtyřiadvacet, protože v té době po sezoně dostal povolávací rozkaz do Dukly Jihlava. Těsně před tím, než jsme odjeli, mi Venca volá: „Riči, dostal jsem povolávací rozkaz, musím nastoupit na 1. června." A to my jsme chtěli zrovna odjet. Já mu říkám: „Jeď okamžitě do Prahy za Štrougalem a popros ho, aby ti ten rozkaz trošku prodloužil, abys nastoupil o měsíc, o dva později.“ Přijel, Himl ho tam představil a pan Himl vyšel ven a říká Vencovi: „Tak Venco, máš štěstí, můžeš nastoupit 1. srpna.“ Takže on odjel a za to dostal asi dva a půl roku, protože byl zběh."