Petr Fejfar

„Jeli jsme v policejních velkých vozech, zelených antonech. Myslím, že to byly robury. Jeli jsme někam na letiště. Tam bylo vytyčené dejme tomu Václavské náměstí. Cvičilo se tak, že se vystoupilo z aut, sestavily se jednotky, nějaké řady. Velicí důstojník velel – neměli jsme proti sobě nikoho, kdo by dělal statisty. Myslím, že tenkrát se ani žádné demonstrace v letech 1978 až 1980 neděly. Šlo se jakoby do zákroku v jednotce s jednotným velením. Cvičilo se použití obušků dopředu nebo nasazení štítu. Tak se cvičilo. Myslím, že se takhle cvičí dodneška.“

„Když jsem sloužil na Praze 1 v motorizované jednotce jako student policejní školy, tak se tam honily lehké holky. Vím, že mě párkrát starší policajti vyhodili z auta, ať se jdu projít. Nevím, co tam s nimi pak dělali. A pak ještě něco. Asi se to dělá i dneska – starší policajti měli hezká místa na zašití. Po půlnoci si řekli: ‚Jedeme tam. Jdeme se prospat.‘ Nechala se puštěná vysílačka a tři policajti v autě spali. Taky ji pamatuju, jak jsme se o půlnoci vždycky zastavili na Václaváku na buřtíka. To byl takový vrchol, to mě bavilo – buřtík na přepáleném tuku.“