Markéta Formanová

* 1937

  • "Bylo to ke konci války, když už byl Ivan pryč, tak potom se zřejmě vyskytovaly takové skupiny, které rabovaly. Bylo to k podzimu, rodiče byli k večeru pro krmení pro krávy. Přišli nějací Rusové, já byla doma s babičkou, a něco po nás chtěli, ale my jsme jim nerozuměly. Ukazovali, ale babička nevěděla, tak si myslela jestli náhodou nechtějí mléko, protože to se dávalo do sklepa. A rodiče když přijeli s fůrou krmení jetele, tak viděli, že jsou tam Rusové, tak táta uklidil koně a maminka zmizela k potoku, kde byly keře, aby se ukryla. Táta už byl doma a Rusové pořád něco chtěli, ale my jsme jim nerozuměly. Babička pořád jestli nechtějí mléko a šla do sklepa, já šla a s ní a tátu tam postrčili a byli jsme ve sklepě. Zavřené dveře a zřejmě chtěli rabovat, protože nahoře v ložnici byly skříně s prádlem a maminka jen otočila klíčem a ten byl nahoře položený. Jenomže skříně nešly otevřít, takže zřejmě šli hledat nějakou sekyru. Ale my jsme měli veliký sklep, jako taková místnost a okna byla ve stropě a táta tím oknem vylezl. V té době tam byl už financ, Čech, který se jmenoval Nikodém. Takže vylezl okýnkem, šel za financem, on přišel. A jak přišel, tak Rusáci utekli. Zřejmě šli rabovat, ale tím jak byly zavřené skříně a než to nějakou sekerou rozbili, tak přišel pan Nikodém a prostě utekli, zmizeli."

  • "Když přišli Rusové, tak vím, že hledali hodinky. Táta se musel postavit, dát ruce stranou a pistolí ho prohlíželi, jestli nemá hodinky. Říkali: ‚Uri, Uri.‘ Jestli nemá hodinky, ale to už se vědělo, tak žádné hodinky neměl. A vím, že u těch Rusů byly i případy znásilnění. Mladý holky chodily v šátku a dlouhých sukních, aby vypadaly staře. Spaly jsme v té místnosti, co dříve spal ten Ivan, tak na půdě byla jedna taková místnost. Tak nad tou místností, jak je zkosená střecha, tak tam je takový prostor. Tam jsme spaly já s maminkou a ženy ze sousedství. Tam jsme spaly kvůli Rusům. Lezly jsme tam po žebříku, který jsme pak vytáhly a tam jsme spaly. Rusové, když přijeli, tak měli většinou koně a vůz. Táta jim usmažil vajíčka, dal jim najíst a oni potom hledali ženy. Říkali: ‚Frau, Frau.‘ A on, že žádné nemá, protože jsme byly schované. Protože tam žádné oplocení nebylo, tak na dvoře nechali vůz s koňmi. Tak nakrmil koně, osmažil jim vajíčka. Mám dojem, že asi odjeli."

  • "Potom vlastně začal odsun. Pamatuji si, že ti lidé šli pěšky, protože kousek od baráku byla silnice. Takže šli pěšky, průvody lidí, protože přes Heřmanice šli na Krompach k německým hranicím. Byly to průvody, skoro nekonečné nebo dlouhé průvody. Ti lidé měli jen oblečení, někteří měli třeba i tašku, ale byli jen oblečení a šli pěšky." – „A to bylo už třeba v červnu nebo květnu 1945?" – „To přesně nevím, ale prostě po konci války začal odsun. A vím, že říkali, že do ozimu, jako do podzimu jsme zpátky. Protože to tady považovali za svůj domov a to, že teď museli pryč, tak to brali jako nutné zlo. Určitě nevěřili tomu, že by to bylo napořád. A vlastně to bylo dobře, protože kdyby to věděli, tak by se jim odcházelo ještě hůř."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 22.04.2024

    (audio)
    duration: 01:05:45
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

S maminkou a sousedkami jsme se schovávaly na půdě před sovětskými vojáky

Během studia na Obchodní akademii v Liberci
Během studia na Obchodní akademii v Liberci
photo: Archiv pamětníka

Markéta Formanová, za svobodna Köhlerová, se narodila 17. prosince 1937 v obci Heřmanice (něm. Hermsdorf) do německé rodiny Otty a Anny Köhlerových. Rodina vlastnila velké hospodářství, na kterém pamětnice vyrůstala. Farma se v tu dobu řadila mezi velmi moderní, což dokládalo i to, že vedle kvalitních plemenných koní vlastnil otec také moderní zemědělskou techniku, kterou využíval při práci na poli. Po konci druhé světové války měl rodinu pamětnice stejně jako i ostatní německé obyvatelstvo čekat odsun. Otec však pro rodinu žádal o potvrzení tzv. antifašistů. Bylo jim vyhověno díky tomu, že otcova rodina v nedalekých Polních Domcích, odkud Otto Köhler pocházel, přes válku schovávala odbojáře. Negativní zkušenosti s koncem války se však rodině nevyhnuly. Köhlerovi čelili například pokusům sovětských vojáků o rabování. V roce 1947 museli usedlost opustit a vystěhovat se do nedaleké obce Zdislava a odtud pak do Jablonného v Podještědí, kde Markéta Formanová začala bez znalosti češtiny chodit do české školy. Ve studiu pokračovala v Liberci na obchodní akademii. Od mládí aktivně sportovala a díky tomu se zúčastnila i spartakiády v roce 1960 v Praze na Strahově. Na začátku šedesátých let se vdala a manželům se narodily postupně dvě děti: starší dcera Markéta a mladší syn Otto. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v Jablonném v Podještědí, kdy se stala svědkem průjezdu vojsk městem směrem na Mimoň. Roku 2024 žila Markéta Formanová v Jablonném v Podještědí. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře města Jablonné v Podještědí.