„My jsme proti tomu protestovali. Já jsem napsal nějaký dopis, to bylo v církevním časopisu nebo v novinách, Kostnických jiskrách. A jéje, to se lidé strašně zlobili, takoví hloupí zápaďáci, co mají tady řeči proti Američanům. Tak jsme si řekli, že to musíme vydržet, a vidíme a rozumíme tomu, po té historii, co tady byla, takzvaný socialismus, a totalita. Tak jsem také pochopili, že ,ekumena‘ je špatné slovo, protože ,ekumena‘ znamenala kolaboraci se státem, se Světovou radou církví, která zase kolaborovala se Sovětským svazem a tak dále, prostě plná agentů z východu. Prostě, ten celej svět se tak pro nás nějak hroutil.“
„My jsme prostě četli, co oni napsali, jak krásný vize měli, a nějak jsme chtěli věřit, že by to mohlo být na tomto světě, něco tak spravedlivého. Pro mě Československo, a pak Chile, to bylo pět let potom, byl to docela paralelní zážitek. Prostě velká naděje, a pak velké zklamání. Tak to skončilo s tím, že jednou to byli Rusové a jednou Američani, tak s tím ty velmoci a jejich imperialistické ambice stály vedle sebe. My jsme vždycky říkali: ,Chceme socialismus, ale ne ten z NDR.‘ To jsme znali a říkali jsme: ,Tohle v žádném případě.‘ Protože tam jsme také, jak jsem předtím říkal, od té první návštěvy v Berlíně, ten zážitek toho strachu a nesvobody… Prostě tady stojí zeď a tady je konec světa, v NDR. To pro nás samozřejmě vůbec nebyl vzor.“
„Jako mladý už dostal do hlavy führerovu vizi, že budeme mít velký prostor na východě. Můj tatínek se tam už viděl nějak jako sedlák s velkou farmou na východě, jak to krásně líčili Němci, co oni všechno budou kupovat a jak už je to vlastně pro Němce připravené. Tak to mu bylo docela blízko. Ti mladí to dostali do hlavy a asi tomu i věřili, že to je krásná perspektiva. Ale ta válka určitě ne, to nebyla.“
Gerhard Frey-Reininghaus se narodil 3. října 1951 v obci Neckarmühlbach v jižním Německu. Své dětství prožil uprostřed milující rodiny na statcích v Neckarmühlbachu a Schlössle. Vzpomínky rodičů na těžké válečné roky v něm vypěstovaly silné sociální cítění a pacifismus. Díky podpoře místní církve studoval na klášterních školách v Maulbronnu a Blaubeurenu. Koncem šedesátých let, kdy sílilo mládežnické hnutí, byl osloven myšlenkami teologie osvobození. Intenzivně prožíval společenské změny v Československu, a vpád vojsk Varšavské smlouvy byl proto pro něj hlubokým zklamáním. Po roční zkušenosti u metodistického sboru ve Spojených státech amerických nastoupil teologická studia na univerzitě v Mohuči a Tübingenu. Závěrečnou práci vypracoval na téma „Křesťanský socialismus Leonharda Ragaze“. Po ukončení studia působil deset let jako duchovní sboru v Köngenu. Nová kapitola pamětníkova života začala v roce 1989, kdy byl se svou ženou vyslán na studijní pobyt do Prahy. Porevoluční změny ve společnosti přinesly nové výzvy a potřeby. Pro vedení ETF (Evangelické teologické fakulty) se stal pamětník nedocenitelným pomocníkem. Zapojil se do výuky němčiny, významně se zasloužil o vybudování nového sídla ETF, pověřen byl ekumenickou činností a nezištně pracoval na uzdravení česko-německých vztahů, které se stalo jeho životním tématem. V roce 2003 stál u založení sdružení Servitus, tvořené zástupci křesťanských církví a židovských obcí za účelem usmíření a rozvoje dobrovolnické služby. V roce 2024 žil v Praze.
