Imrich Gablech

photo: archiv pamětníka
Download image

Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 ve slovenském Hrachovišti, kde také navštěvoval obecnou školu. Rodiče se jmenovali Daniel a Anna Gablechovi. Otec byl malozemědělec. Imrich měl ještě šest sourozenců. Po absolvování obecné školy nastoupil ve čtrnácti letech do gymnázia v Novém Mestě nad Váhom. Po počátečních problémech s prospěchem se nakonec stal premiantem třídy a získal i slušné prospěchové stipendium. Když se v roce 1936 v novinách dočetl, že se chystá v rámci akce 1000 nových pilotů republice nábor, neváhal a přihlásil se, přestože rodina by z něho měla raději kněze. Dne 1. října nastoupil vojenskou základní službu v Píšťanech a následně byl převelen na leteckou a poddůstojnickou školu do Chebu. Od ledna 1937 působil na pilotní škole v Prostějově. Po dokončení školy byl zařazen k cvičné letce a následně k polní letce působící nedaleko Bratislavy ve Vajnorech a následně i v Žilině, kde prožil krásné časy. Už na gymnáziu vnímal Imrich skrze vyprávění některých profesorů sílící hitlerovské nebezpečí. Když došlo 14. března ke vzniku tzv. Slovenského štátu a bezprostředně i k okupaci Čech a Moravy, nemyslel Imrich Gablech na nic jiného, než že chce za vlast (Československo) bojovat a že uletí do zahraničí. Dne 7. června 1939 se konečně naskytla vhodná příležitost. Čtyři letadla s osmičlennou posádkou se bez větších problémů dostala až do Polska. V roce 1942 byl Imrich Gablech za svůj čin (zběhnutí a vyzvědačství) na Slovensku odsouzen vojenským soudem na dvacet let těžkého žaláře a degradován. Poláci až po přistání zjistili, že do Deblinu přiletěli zahraniční piloti. Kromě Imricha Gablecha dosedli na letiště i piloti Jozef Káňa, Ján Lazar a Jozef Hrala. Jednalo se pravděpodobně o vůbec první odlet ze Slovenska. Protože Polsko v té době ještě nebylo ve válečném stavu, nemohlo oficiálně do svých řad přijmout piloty ze Slovenska. Přesto zažili uctivé zacházení a množství omluv za násilně zabrané Těšínsko. Nakonec se po několikatýdenním vyšetřování ve Varšavě vrátili do Deblinu a začali působit v rámci polského letectva. Kromě pravidelných letů si mladí kluci užívali i zábavu. Vše skončilo vypuknutím války. Již koncem srpna ostentativně nalétávala německá letadla nad polská letiště včetně toho v Deblinu. Dne 2. září 1939 uskutečnily německé bombardéry na Deblin silný nálet. Imrich Gablech ještě stačit uletět, ale byl pronásledován a následně havaroval. Když se probral, vydal se na nedaleké pomocné letiště, kde se mu podařilo najít letuschopný stroj, a vydal se na místo domluveného setkání na letiště Góra Pulawska, kam přiletěl jako první. U Pulawy se soustředilo jádro letců z vybombardovaného Deblinu. Imrich Gablech působil v letce kapitána Chriniewicze. Na jeho žádost se s ještě dalšími piloty vydal zpět do Deblinu, kde měla být připravena letadla pro odlet k Pulawě. Po strastiplné cestě se skutečně dostal do Pulawy, kde si vyzvedl svoji pistoli a uniformu, a po objevení letuschopného aeroplánu se vydal zpět ke své letce. Skupina se postupně dostala až nedaleko rumunských hranic do Lucku, kde přistála. Imrich Gablech s kamarády začal shánět jídlo po okolních domech, nežli je vyrušil vzrušený křik jednoho z Poláků, který volal, že se blíží bolševici. Imrich Gablech varování nevěnoval mnoho pozornosti a vracel se ke svému letadlu. Bylo 18. září, když došlo k obklíčení a zatčení celé skupiny letců Rudou armádou. Během osobní prohlídky přišel o letecký zápisník i diplom leteckého pilota. Společně s ostatními byl odvezen do ukrajinského městečka Gorodenka a internován bez jídla i vody. Až po třech dnech jim bylo umožněno sehnat si něco k jídlu. Začalo rabování, při kterém byl zastřelen i jeden Polák, který nechtěl vydat snubní prsten. Imrich Gablech zažil i vyšetřování NKVD. Byl obviněn ze špionáže, pro kterou měl být v Polsku vycvičen. Trest zněl na pět let nucených prací v sibiřských lágrech. Výslech málem ani nepřežil. Když odmítl podepsat protokol, přiložil mu nadporučík NKVD pistoli na spánek a hrozil mu zastřelením, když nepodepíše. Po několika dnech byl transportován na práci do uhelných dolů. Vše snášel společně s kamarády-letci Zdeňkem Bachůrkem a Miroslavem Havlíčkem. Po nějakém čase přišel další transport přes celé Rusko do povodí řeky Pečora. Imrich Gablech byl zařazen do pracovního tábora č. 19 v autonomní sovětské socialistické republice Komi. Dne 4. března 1940 ho opustili kamarádi Bachůrek a Havlíček, kteří odjeli do Buzuluku. Gablech jako Slovák musel zůstat až do jara 1941. Na  svatodušní svátky propukla v táboře vzpoura, když Poláci odmítali jít na práci. Došlo k potyčkám a k odsouzení vybraných viníků. Imrich Gablech byl mezi nimi a „vysloužil” si dalších deset let nucených prací a korekci v ledovém bunkru bez jídla a pití. Po vypuknutí války se Sovětským svazem se z lágru dostal i Imrich Gablech. Střídavě pěšky a vlakem se vězni dopravovali až k Moskvě. Transport pokračoval do Archangelsku a v září 1941 vypluli směr Británie. Dne 13. října 1941 doplul Imrich Gablech do Skotska, vlakem se přesunul k polské bombardovací peruti a následně pokračoval na český inspektorát a k československé jednotce do Wilmslow. Brzy se opět sešel s kamarádem Bachůrkem a ostatním vyprávěli, co v SSSR zažili. Nikdo jim však tenkrát nevěřil. V Anglii prožil první Vánoce, jezdil k anglickým rodinám a prodělal i operaci slepého střeva. Jeho touhou však bylo létat. Prodělal nutné zdravotní přezkoušení, a přestože nedopadlo úplně v pořádku, po dvou letech zasedl do letadla. Při přistání však upadl do bezvědomí a prodělal tzv. black-out. Po krátkém pokusu létat alespoň v bombardovací peruti, kde jsou vždy dva piloti, nabyly zdravotní obtíže takových rozměrů, že musel s létáním přestat. V důsledku věznění v sovětském gulagu totiž ztrácel zrak a měl značné obtíže se žaludkem. Novou životní etapu zahájil Imrich Gablech s pomocí svého bývalého velitele z Píšťan Josefa Dudy. Díky němu byl přijat do kurzu airfield-control, tedy letecké kontroly. Nejprve vykonával profesi kontrolora přímo na dráze, později po absolvování kurzu flying controller byl odeslán k letové kontrole na letišti Coltishall nedaleko města Norwich. Tuto dispečerskou funkci vykonával až do konce války. Domů se Imrich Gablech vrátil 2. srpna 1945. Byl pověřen leteckou kontrolou na letišti v Praze-Ruzyni, za což měl od náčelníka štábu Velitelství letectva brig. gen. J. Hanuše příslib, že může zůstat sloužit v Praze. Po návratu z léčebného pobytu v karlovarských lázních byl však okamžitě odvelen do Havlíčkova Brodu. Opět sloužil u letecké kontroly a po odstranění většiny tzv. zápaďáků vykonával i funkci velitele letiště a letecké základny. V únoru 1949 obdržel telegram, že se má hlásit na leteckém okruhu v Brně. Dozvěděl se, že je z armády okamžitě propuštěn. Zaměstnání nemohl sehnat, až byl nakonec přijat ke stavebním závodům, kde pracoval jako pomocný plánovač a likvidátor faktur. V roce 1951 byl krátce zatčen a vyšetřován v Jihlavě. Po týdnu byl však pro nedostatek důkazů propuštěn, ale brzy přišel alespoň vyhazov ze zaměstnání. Na přímluvu kamaráda byl v roce 1954 přijat alespoň do pilníkárny jako účetní. V roce 1958 neprošel čistkami a byl odeslán na horší práci na kontrole pilníků. Projevily se i letité zdravotní problémy a musel podstoupit operaci žaludku. Nakonec nezůstal ani v pilníkárně a po neshodách s vedoucím až do důchodu pracoval v podniku s obvazovými materiály. Poté, co byl několikrát rovněž vyhozen z bytu, rodina se zadlužila a na přelomu roku 1959/1960 si postavila vlastní dům. Imrich Gablech má z každého manželství jednoho syna. Přivítal demokratické změny v listopadu 1989, i když jak sám říká, nečekal takovou džungli. V roce 2005 mu vyšla na Slovensku životopisná kniha „Hallo, airfield-control, go ahead! (Spomienky vojnového pilota)”. Do dnešních dnů navštěvuje školy a vypráví své vzpomínky. Je držitelem mnoha vyznamenání a medailí, a to nejen československých, ale i polských, anglických a ruských. Imrich Gablech zemřel 16. prosince roku 2016 ve věku 101 let.