„Tady v Palmě mi nikdy nikdo z vlády či strany nepodal pomocnou ruku. Občas čtu o situacích, ve kterých vám můžou uhradit protézu anebo o tamtom zákoně, co ho mají schválit… Ale vždycky mi řeknou, že na to já nemám právo, protože jsem nebojovala za Revoluci a nejsem ani z ilegality.“
„Jsem obětí války. Když mi bylo devět let, v říjnu 1958, byla jsem nemocná, a tak jsme jely s matkou z venkova sem do Palmy. Povstalci nastražili bombu proti vládním strážím té druhé vlády – tedy vlády [Fulgencia] Batisty, který byl tehdy roku 1958 u moci. Bylo mi devět, narodila jsem se roku 1949. Bylo to 17. října 1958. Přišla jsem o obě nohy, moje matka mě vezla k doktorovi, dva chlapi v tom autě přišli o život, mojí matce amputovali jednu nohu a druhou má v tak špatném stavu, že by bylo možná lepší, kdyby ji neměla vůbec. Odvezlo nás odtud několik úplně soukromých vozů, vzali nás do Santiaga, a tím to celé začalo.“
Yaquelín González Joverse narodila roku 1949 na kubánském venkově a je obětí bomby umístěné 17. října 1958 povstaleckou armádou Fidela Castra proti vládní stráži diktátora Fulgencia Batisty, kterou se vzbouřenci snažili svrhnout. Jacqueline byly amputovány obě nohy, stejně tak i její matce. Ačkoli revoluce Fidela Castra zvítězila ve vzbouřenecké válce roku 1959, Yaquelín se nedostalo žádné pomoci a veškeré operace a potřebné protézy musely být uhrazeny její rodinou. Po šesté třídě začala pracovat jako zapisovatelka v jedné kávové společnosti, kde pracovala 25 let, po kterých odešla z důvodu nemoci do předčasného důchodu. Dnes žije v Dos Palmas se svou 94letou matkou, obě s končetinami amputovanými tehdejším bombovým atentátem, a obě dodnes bez jakékoliv vládní pomoci.
