Petr Gruša

„Nemám možnost to ověřit, ale tvrdilo se, že první tank, který přijel do Prahy, rozrazil dveře generálního štábu. Počítalo se s odporem. Tu prvosledovou jednotku jsme viděli. Tam jich byly stovky na tom generálním štábu. – „Stovky vojáků?“ – „Vojáků. Mužíci, většinou asijského vzhledu.“ – „Ale museli tam být i nějací velitelé?“ – „To byli. Ale podle mě ten první sled byl opravdu plánovaný na odpis, v případě, kdybychom se bránili, tak se ten první sled odepíše, ať si klidně padnou, a pak přijdou opravdové jednotky. Působilo to takovým dojmem. Oni se na ně navíc vykašlali, neměli co jíst. My jsme je tam pak trápili tím, že jsme šli do Army, koupili jsme si salám a jako hajzl jsem chodil po chodbách a ukusoval jsem a oni na nás hladově vzhlíželi.“

„Bylo to dost náročný, protože tam se chodilo do stráže – to byla strážní jednotka ženijního útvaru – do stráže se chodilo ob čtyřiadvacet, čili zcela mimo řády, protože jinak mohla být hustota nejvýš za tři dny, a tady to bylo čtyřiadvacet.“ –„S ostrejma?“ „S ostrejma. Taky tam byly – to už bylo později, když jsem tam nebyl, já tam byl jen půl roku – tak tam byly nějaké pokusy o sebevraždy z toho mechanismu, asi tři lidi. Přitom jednotka je jedna rota a tam se dva lidi zabili a několik jich šlo za trest do Sabinova. Tam bylo za kouření ve stráži šest měsíců, za usnutí ve stráži asi rok v Sabinově. Prostě drakonické tresty. Takže jsem byl docela rád, že jsem odtamtud vypadl.“