Petr Gruša

* 1946

  • „Dva roky na to, opravdu asi po dvou letech, zaťukal – nebo zaťukal, spíš možná rozkopl dveře – nějaký tajný. To už jsem ale pracoval v Rytířské. Vysypal mi všechny šuplíky ze stolu do pytle. Takhle mě sebrali a na Barťák.“ – „Čili jste si pracoval a najednou buch?“ – „Ano. To nebyla místnost, tam jsme pracovali, dnes už se tam člověk nedostane, je tam nějaká firma. Tam byl ochoz, tam jsme seděli, nebyla tam jednotlivá místa. Dalších padesát lidí vidělo, co mi tam dělají, jak mi vysypávají šuplíky do pytle. A na Barťák. Tam jsem byl asi osmačtyřicet hodin.“

  • „Nemám možnost to ověřit, ale tvrdilo se, že první tank, který přijel do Prahy, rozrazil dveře generálního štábu. Počítalo se s odporem. Tu prvosledovou jednotku jsme viděli. Tam jich byly stovky na tom generálním štábu. – „Stovky vojáků?“ – „Vojáků. Mužíci, většinou asijského vzhledu.“ – „Ale museli tam být i nějací velitelé?“ – „To byli. Ale podle mě ten první sled byl opravdu plánovaný na odpis, v případě, kdybychom se bránili, tak se ten první sled odepíše, ať si klidně padnou, a pak přijdou opravdové jednotky. Působilo to takovým dojmem. Oni se na ně navíc vykašlali, neměli co jíst. My jsme je tam pak trápili tím, že jsme šli do Army, koupili jsme si salám a jako hajzl jsem chodil po chodbách a ukusoval jsem a oni na nás hladově vzhlíželi.“

  • „Bylo to dost náročný, protože tam se chodilo do stráže – to byla strážní jednotka ženijního útvaru – do stráže se chodilo ob čtyřiadvacet, čili zcela mimo řády, protože jinak mohla být hustota nejvýš za tři dny, a tady to bylo čtyřiadvacet.“ –„S ostrejma?“ „S ostrejma. Taky tam byly – to už bylo později, když jsem tam nebyl, já tam byl jen půl roku – tak tam byly nějaké pokusy o sebevraždy z toho mechanismu, asi tři lidi. Přitom jednotka je jedna rota a tam se dva lidi zabili a několik jich šlo za trest do Sabinova. Tam bylo za kouření ve stráži šest měsíců, za usnutí ve stráži asi rok v Sabinově. Prostě drakonické tresty. Takže jsem byl docela rád, že jsem odtamtud vypadl.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 31.08.2023

    (audio)
    duration: 02:06:00
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 05.10.2023

    (audio)
    duration: 02:08:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Na jaře 1968 chodila půlka generálního štábu bledá. Po 21. srpnu chodila bledá druhá polovina

Petr Gruša, 2023
Petr Gruša, 2023
photo: Post Bellum

Petr Gruša se narodil 5. prosince 1946 v Praze Libuši a Oldřichu Grušovým. Jeho bratrancem z otcovy strany byl disident a polistopadový politik a diplomat Jiří Gruša. Dětství prožil nedaleko Emauzského kláštera na pražském Novém Městě. V roce 1961 nastoupil na střední všeobecně vzdělávací školu (obdoba dnešního gymnázia) v Botičské ulici v Praze. Studium nedokončil a začal pracovat v národním podniku Kancelářské stroje. Maturitu složil až při zaměstnání. Roku 1966 narukoval ke strážní jednotce ženijního útvaru v Jánské u České Kamenice, kde sloužil půl roku. Zbytek vojenské služby strávil na Generálním štábu Československé lidové armády, kde prožil i invazi vojsk Varšavské smlouvy. Roku 1971/1972 spoluzaložil ochotnický divadelní spolek Lampa. Roku 1972 v práci nakopíroval na šest set výtisků knihy s náboženskou tématikou Principiální lidé, kvůli čemuž ho za dva roky později vyslýchala Státní bezpečnost (StB). Nakonec vyvázl bez trestu, ale už nemohl pracovat na oddělení reprografie. V roce 2023 žil v Praze.