Marie Haisová

„Hned ze začátku jsem se z Klatov znala s Jirkou Fuchsem, který chodil se Sabinou Krausovou a její tatínek byl chartista. Hledali někoho, kdo by jim pomohl ty dokumenty přepisovat. Vždycky někdo něco sepsal třeba o stavu životního prostředí nebo o stavu školství, prostě z určitých oblastí života. Bylo to tedy v originále a bylo potřeba to dostat mezi lidi. Tak jestli bych byla ochotná spolupracovat. Já jsem za dva roky nato šla na mateřskou a byla jsem doma, takže po večerech jsem na psacím stroji přepisovala kopie, deset až čtrnáct přes průklepák se dalo udělat. Vždycky mi přinesli ten dokument a já to doma přepisovala, vracela jsem kopie zpátky tomu, kdo mi to zadával, a jednu kopii jsem si nechala nebo při přepisu jsem si to četla, takže když pak přišla revoluce, byla jsem v obraze. Spousta lidí nevěděla, co se děje. Mateřská školka, které najednou otevřeli dveře a lidi nevědí, co si počít. Já díky té Chartě jsem byla stále informovaná a věděla jsem, o čem to je, jak režim lidmi manipuluje a jak je zotročuje. Taky jsem přepsala pár knih do Petlice. Třeba Mít či být Ericha Fromma nebo Kosočtverce na ohradách… Takže po večerech, když jsem dala děti spát, jsem psala pro Chartu.“

„V Klatovech, na tom malém městě, si začali lidi hrozně rychle zvykat, založili tam hned Svaz leninské mládeže, smířili se prostě s tou situací, že tady zase bude totalita. Že tam žádné pražské jaro nepokvete. V roce 1969 se pořádaly protesty na výročí okupace a já jako sekretářka obchodního náměstka, což byla pozice docela zajímavá, jsem měla přístup k tehdejšímu ormigu, takovýmu xeroxu, předchůdci dnešních kopírek. Tehdy jsem nakopírovala protestní letáky proti vstupu Sovětských na našem území a ty jsme rozhazovali do schránek a vyzývali jsme k protestům, aby šli lidé do práce pěšky – a už přesně nevím, jakých deset bodů tam bylo, jak vyjádřit ten nesouhlas. Skončilo to tím, že nás všechny pochytali, všichni jsme skončili na StB, všichni jsme byli u výslechu. Moji kamarádi měli záznam v trestním rejstříku, měli už definitivně škraloup. No a já… U nás byl tehdy zastupující ředitel Jůva a ten mě vykoupil. Pozval si ty estébáky a já jsem viděla, že odcházejí s plnými aktovkami. Dal jim dary, aby mi nezkazili život. Potrestali mě akorát tím, že mě sesadili z místa sekretářky a šla jsem dělat do vzorkovny, balit balíky pro Rusko.“