Jan Hájek

„Já jsem se hlásil na architekturu. Když bylo jasné, že se tam nedostanu, hlásil jsem se na stavárnu. Na stavárnu jsem se dokonce i dostal, ale po čtrnácti dnech mi při přednášce řekli, ať vstanu – a já jak blbeček vstal, místo abych se na to vyprd – a odevzdám index, že rektor zrušil mé přijetí, což dost dobře nejde." - "Veřejně?" - "Veřejně. A abych opustil přednášku. Přitom přednášky na vysoké škole jsou veřejné, kdokoli z ulice by tam správně mohl přijít, pokud je místo." - "Takže jsi musel vstát a odejít? A tím skončilo tvé studium?" - "Tím skončilo moje studium.“

„Když jsem se dostal do Norska, všichni si mysleli, že jsem strašně levicově smýšlející, protože otec byl levicově smýšlející, a zvali mě na úplně obskurní záležitosti – kam se na to hrabe okultistické sezení! Asi půl roku po příjezdu jsem se ocitl [PŘEFORMULOVÁNO] na sezení sociálnědemokratické buňky v té nejluxusnější části Osla, v bytě se štuky a tak. Měli tam tahací harmoniku, hráli tam dělnické písně [a] protestovali proti ničení zdravotního systému.“