Byl jsem člověkem druhé kategorie dvakrát v životě
Download image
Zdeněk Halaš se narodil 21. 8. 1924 v Praze Marii a Josefovi Halašovým. Otec byl vyučený tesař. Za první světové války byl dvakrát raněn. Po návratu z vojny vystudoval státní průmyslovou školu, obor stavební a nastoupil u obce Pražské, kde pracoval jako úředník na pražské vodárně. Matka Marie, roz. Svobodová, byla „státně zkoušená učitelka hry klavírní”, chodila do bohatých pražských židovských rodin učit mladé dámy hru na klavír. Protože byli rodiče hodně zaměstnaní, vychovávala Zdeňka Halaše hlavně babička. Z nejranějšího dětství zůstaly panu Halašovi vzpomínky na operaci mandlí v nemocnici na Karlově a přelet Zeppelinu nad Prahou. Absolvoval obecnou školu na Vinohradech, poté reálné gymnázium také na Vinohradech. Po maturitě se snažil vyhnout pracovnímu přidělení do Reichu, a tak začal jezdit v Praze jako závozník s koněm. Pracovním úřadem však byl přidělen na poštovní úřad v Praze-Střešovicicích a totálnímu nasazení se nevyhnul. Osmnáctého prosince 1942 dostal rozkaz nastoupit k říšské poště ve Frankfurtu. Tam byl ubytován v bývalém hotelu po židovském podnikateli Kristall Palastu. Po velkém bombardování Frankfurtu v listopadu 1943 odjel na vlastní pěst do Prahy a našel si zaměstnání v Praze v Letově - fabrice na výrobu letadel, kde pracoval ve výdejně nářadí. Šestnáctého února 1944 byl však policejně předveden a musel se vrátit do Frankfurtu. Čtyřiadvacátého března 1944 vyhořel Kristall Palast podruhé. Třicátého dubna 1944 dojel pamětník do Fuldy, městečka nedaleko Kasselu, kde pracoval jako pošťák až do února 1945. Jednatřicátého března 1945 se po úmorné cestě vrátil zpět do Prahy, kde nastoupil na břevnovské poště. Tam prožil také příchod sovětské armády. Po válce byl přijat na České vysoké učení technické v Praze-Dejvicích jako posluchač Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství. Od 1. 5. 1949 však v důsledku vyloučení ze studia po tzv. studijních prověrkách nastupuje do fabriky na výrobu trubek v Chomutově, kde pracoval na různých pozicích (s výjimkou dvouleté vojenské služby od roku 1949) až do svého odchodu do penze v roce 1992. V roce 1952, 26. 7., se Zdeněk Halaš oženil s Jiřinou, roz. Šaflerovou, a později se jim narodily dvě děti, Alenka a Pavel. S uvolněním politické situace se mu dostala možnost dostudovat na VŠ báňské v Ostravě, kde promoval 12. 6. 1965 ve svých 41 letech. Kromě přednáškové a publikační činnosti odborné působil Zdeněk Halaš také jako překladatel a tlumočník, vše ve válcovnách trub. Díky němčině se dostal pracovně i do Západního Německa, poznal mnoho rouroven v Sovětském svazu, Maďarsku, Polsku, ale např. i ve Švédsku. Devatenáct let dělal předsedu lyžařského oddílu. Nyní žije se svou manželkou v Domově pro seniory v Jirkově.
