Ewald Hannabach

* 1930

  • „Sudetoněmecká strana vítala změny roku 1938 velmi kladně, ale sociální demokraté nikoli. K tomu mám jeden příběh. Sociální demokraté nepodporovali anšlus Sudet k Německu. Nicméně jim bylo umožněno emigrovat do Kanady, aby se jich německá říše zbavila. Probíhaly transporty do Kanady a jeden náš soused, ředitel zdravotní pojišťovny, se k tomu také připojil. Kanaďané byli ale velmi přísní, dovezli je k hranici a řekli: ‚Tady si postavte dřevěné baráky.‘ Sociální demokraté nebyli samozřejmě odborníci na stavbu dřevěných domů, ale dali se do práce. Někteří z nich se však do Sudet vrátili a nic zlého se jim nestalo.“

  • „V roce 1938 přišla do Lubů německá armáda. Luby totiž ležely mezi silnicí na Kraslice a na Falkenau, odtamtud přijely německé tanky. Počítali jsme je a projelo 400 tanků. Německý wehrmacht se v Lubech také usadil a pořádal cvičení na hřišti. Německá armáda všechno obsadila. Obsadila takzvané Sudety. Předtím proběhla dohoda, kam až území bude sahat.“

  • „Ano, byl tam jednak tábor v kasárnách u horní brány, ta už dnes nestojí, a pak tábor ve starém klášteře, odkud transporty směřovaly na západ do Bavorska. Tenkrát býval v každém klášteře nějaký lékař. A ve starém klášteře v Chebu měl lékařskou službu doktor Mödler, který sloužil i ve wehrmachtu a byl mým křestním kmotrem. Pak se přihodilo něco, co dodnes nedokážu úplně správně zařadit. První noc jsme strávili v kasárnách na kovových postelích, druhý den jsme my mládenci museli loupat brambory. Další večer nám rodiče řekli: ‚Musíme se přestěhovat.‘ Takže jsme vlekli všechna zavazadla z prvního poschodí přes osvětlené prostranství u kasáren, ale nebyla tam nikde ani noha, žádná kontrola. Brána byla otevřená a za bránou stál připravený koňský povoz, na který jsme naložili všechna zavazadla a nechali se odvézt do starého kláštera. Tam nás také nikdo nekontroloval, všechny dveře byly otevřené. Takže jsme pak byli ve starém klášteře, abychom vyčkali přesídlení do Bavorska. Pravděpodobně to vše zařídil můj křestní kmotr.“

  • „Pak přišlo vystěhování. Zároveň s námi se vystěhoval také strýc a můj kamarád ze školy s maminkou. Dostali jsme dopis, že se máme dostavit na určité místo v Lubech s třiceti kilogramy zavazadel, aby nás pak odvezli do sběrného tábora v Chebu. Měli jsme se dostavit dopoledne. Zvláštní bylo, že vysídlena spolu s námi byla i babička z matčiny strany. Nesměli jsme brát s sebou žádný nábytek a ona byla již hodně stará. Vzali jsme pro ni tedy maličkou stoličku, kterou kdysi zhotovil děda ještě ve Vídni, na tu si babička vždycky sedla a nikdo ani nepostřehl, že s sebou máme nějaký kus nábytku. Trvalo poměrně dlouho, než nás odvezli do Chebu, mezitím se již setmělo. V Chebu jsme museli nastoupit před kasárna u horní brány, vše se kontrolovalo, ale chlápci, kteří měli dozor, už byli po celém dni unavení a také dostali úplatky nejspíš i v podobě alkoholu. Šlápli na váhu a všechno nechali projít, přestože moje matka sbalila víc věcí než třicet kilo. Celá věc ale měla háček. V kasárnách byl tábor pro vysídlence, kteří pak směřovali do ruské zóny v Německu, jenomže tam nikdo nechtěl.“

  • Full recordings
  • 1

    Bubenreuth, 07.11.2023

    (audio)
    duration: 01:38:42
    media recorded in project Odsunutá paměť
Full recordings are available only for logged users.

Do Lubů jsem se již po odsunu nikdy nevrátil, ani na návštěvu

Ewald Hannabach, Bubenreuth, 2023
Ewald Hannabach, Bubenreuth, 2023
photo: Natáčení

Ewald Hannabach se narodil 1. ledna 1930 v Lubech u Chebu do německé rodiny jako druhý syn Arthura Hannabacha, který byl významným obchodníkem s hudebními nástroji. Rodinnou firmu založil již pradědeček Anton Hannabach, rodina měla velký dům s výrobnou strun a hudebních nástrojů. Ewald chodil do základní školy nejprve v Lubech, na vyšší stupeň pak do Chebu. Po roce 1938 rodina zachovala neutralitu, otec ze zdravotních důvodů nenarukoval do německé armády, starší bratr Gerold byl v lednu 1945 povolán k jednotce protiletadlového dělostřelectva. Ewald se v letech 1944 až 1946 vyučil v sousední firmě Lang výrobcem hudebních nástrojů, často vyřizoval pochůzky pro mistra. Často velmi dobrodružné, protože tehdy se již na černo převážely hotové nástroje i výrobní prostředky do Německa. Výroba hudebních nástrojů v lubských dílnách pokračovala až do léta 1946, kdy byla většina německých obyvatel odsunuta. Také Ewald s rodiči a s babičkou odjeli transportem do Bavorska. V bavorském Bubenreuthu pokračovali ve výrobě hudebních nástrojů, a to zejména otec Arthur a bratr Gerold, který se stal světoznámým výrobcem mistrovských kytar. Ewald se nakonec nechal zaměstnat u firmy Siemens, stal se technikem a inženýrem a měl na starosti různé projekty nejen v Evropě. Odsun považoval za tak zásadní zlom ve svém životě, že se do Lubů již nikdy nevrátil.