The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Avraham Harshalom (* 1925  †︎ 2024)

• narozen 4. února 1925 v Pružanech (dříve Polsko, dnes Bělorusko) v židovské rodině

• otec úředník, matka v domácnosti, starší bratr

• od září 1941 rodina žila v ghettu v Pružanech

• v únoru 1943 deportován s rodiči a bratrem do Osvětimi

• v Osvětimi pracoval v různých pracovních komandech

• v červnu 1944 se pokusil o útěk, chycen a zařazen do trestního bloku

• v říjnu 1944 deportován do tábor Crawinkel, Ohrdruf a Buchenwald

• v Buchenwaldu se ve zmatku prohlásil za Poláka, v březnu 1945 utekl v Litoměřicích z transportu

• zachráněn v Praze-Holešovicích rodinou Sobotkových

• od března do května 1945 ukrýván rodinou Sobotkových

• květen 1945 účastnil se Pražského povstání

• 1945-1948 studoval na ČVUT v Praze

• červen 1948 se účastnil leteckého výcviku pilotů pro Izrael v Olomouci

• od února 1949 v Izraeli, v armádě do roku 1950

• začal podnikat, založil úspěšný holding Ariel

• 1992 vydal autobiografickou knihu Znovuzrozen z popela

• žil v Ramat Gan

• zemřel 2. května roku 2024

Avraham Harshalom je dnes předsedou Izraelské společnosti přátel České republiky, ačkoliv se nenarodil na území České republiky ani bývalého Československa. Česky se začal učit až ve svých dvaceti letech, a protože po roce 1949 po mnoho let češtinu nepoužíval, někdy se mu těžce hledají ty správné výrazy. Avraham Harshalom, dnes úspěšný izraelský podnikatel v oblasti elektrotechniky, je totiž Československu vděčný za poskytnutý poválečný azyl. Spolu s dvěma dalšími polskými Židy se mu podařilo utéct z německého transportu na pražském nádraží Praha-Bubny, tam mu pomohla česká rodina Sobotkova a po dva měsíce se ukrýval za pomoci českých vlastenců v jednom holešovickém obchodě. Jiřina Sobotková asi o dvacet let později dostala jako jedna z nemnoha Čechů izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy.

Na konci války se pamětník spolu se svými kamarády účastnil se zbraní v ruce Pražského povstání a za tuto pomoc mu bylo uděleno československé občanství. Od roku 1949 žije v Izraeli, dnes má kromě svého izraelského občanství i české a stále se snaží šířit dobré jméno České republiky v Izraeli.

Avraham Harshalom se narodil v roce 1925 v tehdejším Polsku v městečku Pružany (dnešní Bělorusko) jako Adam Friedberg. Židé měli v Pružanech většinu, jeho otec pracoval jako úředník. Jeho rodnou řečí bylo jidiš, ovládal však i polštinu a ruštinu. Maminka byla přesvědčená sionistka a dala syna studovat na hebrejské gymnázium v Pružanech.

Deportace do Osvětimi

V září 1941 zřídili nacisté v Pružanech ghetto, kam se přesunula i rodina Friedbergova. to však nemělo dlouhého trvání, druhého února 1943 byla pamětníkova rodina spolu s ostatními deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Z celé rodiny přežil jen on, matka i otec byli při selekci posláni přímo do plynu, starší bratr neměl velkou vůli žít, onemocněl a brzy byl také poslán na smrt. Avraham měl vůli žít a rychle se začal orientovat v táborových pravidlech. Měl štěstí na relativně slušného kápa, samozřejmě pomohly též peníze. Mohl tak dostat relativně slušnou práci a na ní záviselo to nejpodstatnější - přežití.

„Potkal jsem tam Němce, kápa jménem Rolf Winter, který byl taky vězeň, ale jako Němec měl lepší pozici. Měl jsem z domova dolary. Boty nám nechali a v nich jsem měl peníze. Řekl jsem mu: ,Mám z domova peníze, asi 250 dolarů, já ti to dám, zařiď mi dobré komando.‘

V koncentráku byla dobrá komanda a byla špatná komanda. Byla komanda, kde se těžce pracovalo a bylo málo jídla. Z druhé strany ti, co shromažďovali šaty těch, co šli do plynových komor, ti tam mohli najít různé cenné věci. Oni to mohli vzít a někdo, kdo chodil ven, mohl zorganizovat výměnu. Komando, kde já jsem byl za Rolfa Wintera, které uklízelo Auschwitz - město, bylo dobré komando. Nepracovalo se tak těžce a mohlo se tam sehnat jídlo a přinést to do lágru jiným.“

I později panu Harshalomovi pomohlo, když se připomenul SS Rapportführerovi Stiebitzovi. Když pracoval ještě ve vězeňské četě čističů cest, mu kápo poradil, ať se přihlásí, jako že našel diamant. Esesák byl spokojen, dal mu lepší příděl chleba a zapamatoval si ho. To se později hodilo, když se dostal do trestného komanda. Po několika týdnech bylo trestné komando přeplněné i na osvětimské poměry, Stiebitz sám přišel do trestného bloku a všiml si ho. „Tento Žid půjde z bloku na lágr,“ řekl a nařídil, aby pamětník dostal slušné pracovní zařazení ve skladu brambor.

Útěk z Osvětimi

Avraham Harshalom měl v lágru slušnou práci, ale uvědomoval si, že jeho přežití je věcí náhody. Spolu s jedním Polákem a jedním Rusem se rozhodli vzít osud do svých rukou. Věděli o jedné skrýši, kam se ukryli po konci směny, a pokusili se uprchnout. Za dva dny Avrahama a jeho polského spoluvězně dopadli nedaleko Visly, po Rusovi se slehla zem, možná se při útěku utopil. Veškeré cennosti před útěkem stačili zahodit, takže nacisté si mohli myslet, že útěk nebyl připraven. Za to byl trest, ovšem „jen“ výprask a mučení. A opět trestné Strafkommando.

V říjnu 1944 začali vyvážet vězně z Osvětimi do jiných lágrů kvůli tomu, že se blížila ruská fronta. Avraham Harshalom se dostal do Ohrdrufu, kde budoval podzemní haly pro montáž raket V1, později do tábora - kamenolomu Crawinkel. V lednu 1945 následoval další transport, tentokrát do Buchenwaldu. Tam již panoval zmatek.

„Američani už byli blízko, vyvezli nás do Buchenwaldu. Tam už to nebylo dobře organizované. Když registrovali, už jsem neřekl, že jsem Žid, ale že jsem Polák Adam Friderski. Z Buchenwaldu jsem šli na transport, Židy odvezli do Terezína a ne-Židy do Litoměřic.“

Druhý útěk, tentokrát úspěšný

V Litoměřicích se spolu s dvěma polskými kamarády přihlásil do transportu na práci s tím, že snad se jim podaří uprchnout.

„Já, Bolek a Dudek jsme se rozhodli, že přeskočíme z našeho vlaku do vlaku s uhlím. Ten vlak s uhlím přijel do Prahy-Holešovic (Bubny), to bylo takové uhelné nádraží. Vystoupili jsme a schovali jsme se mezi horami uhlí. Čekali jsme do rána. Ráno jsem viděl chlapce s nějakou slečnou. Česky jsem neuměl, polsky mu říkám, že potřebujeme nějaké šaty. Půl hodiny poté přinesl šaty pro nás tři. Tak jsme se převlékli. Vzal nás domů, to byla rodina Sobotkova, bydlela v Argentinské č. 1. Jeho maminka Jiřina Sobotková nám připravila jídlo, protože jsme byli hladoví. Pak nás nechala umýt a šli jsme spát. Několik dní potom rodina Sobotkova měla strach, že se prozradí, že schovávají Židy uprchlé z koncentráku.“

Úkryt v Holešovicích

Rodina Sobotkova měla naštěstí rodinného známého, pana Hrstku, který vlastnil obchod v Dělnické ulici číslo 5.

„Zařídili, že rodina Hrstkova, která měla obchod s umělými květinami, který byl na konci války uzavřený, se rozhodla, že nás tam uschovají. Byli jsme tam v tom obchodě asi dva měsíce. Sousedi z okolí nám nosili jídlo. Asi tři dni před koncem války bylo v Praze povstání na barikádách. Hrstka, který byl záložní důstojník československé armády, vzal nás s sebou, dali nám pušky a šli jsme bojovat na barikádách.“

Díky jejich účasti na Pražském povstání všichni tři uprchlíci dostali československé občanství. Avraham Harshalom se rozhodl zde po válce zůstat, díky stipendiu amerického Jointu mohl po válce studovat elektrotechniku na ČVUT v Praze.

Do Pružan se už nevrátil, tato část Polska zůstala zabraná Sovětským svazem, Avraham Friedberg – Harshalom věděl, že z jeho blízkých příbuzných nikdo nepřežil. Když sovětská moc otevřela v Praze repatriační úřad, tak se tam přece jen víceméně ze zvědavosti šel podívat, ale včas si uvědomil nebezpečí spojené s kontaktem se sovětskými úřady.

„V Praze sovětská armáda otvírala úřad pro lidi, kteří by se chtěli vrátit do Sovětského svazu. Jednou mne napadlo, půjdu se tam podívat. Napsal jsem vše, kdo jsem, odkud jsem, pak mi řekli, jdi doprava, ale já jsem viděl, že už tam voják stojí a nikdo nesmí zpátky. Tak jsem řekl: ,Já mám kufry venku,‘ a utekl jsem. Lidi, kteří šli dovnitř, už nenechali jít ven.“

Letcem pro Izrael

V Praze si pamětník našel snoubenku, ale nebylo jim souzeno žít společný život. Avrahama Harshaloma lákal život v novém židovském státě, navíc k moci se dostávali komunisté. Když se se snoubenkou loučil, ujišťoval ji, že až se dobojuje, tak se pro ni vrátí, oba však věděli, že se vidí asi naposledy. Setkali se však ještě jednou, až devadesátých letech, kdy už oba žili své nové životy. Avraham Harshalom se v polovině roku 1948 přihlásil na letecký výcvik pro Izrael, který probíhal v Olomouci. V Československu létal na cvičných strojích Bücker a Arado, v Izraeli létal i na stíhačkách Spitfire. Účastnil se však jen několika náletů v závěrečných fázích bojů o nezávislost. Od roku 1949 tak žije v Izraeli, v armádě (letectvu) sloužil jen do roku 1950. Poté začal podnikat, založil úspěšný holding Ariel (výroba elektrotechnických součástek), který pojmenoval podle letecké základny, kde zrovna sloužil.

Po většinu svého života o tom, co zažil v Osvětimi, nemluvil, ani před svými dětmi. Změnilo se to až s jeho cestou do Polska v roce 1987, kdy se rozhodl, že jeho příběh by neměl být zapomenut. V roce 1990 vydal hebrejsky knihu Znovuzrozen z popela, v následujících letech vyšel její překlad do angličtiny, němčiny a češtiny. V roce 2004 byl izraelskými filmaři natočen stejnojmenný dokument, který byl též uveden v České televizi.