John Haugland

* 1946

  • „Jak jsem vám říkal, byli jsme na rallye RAC, když se to stalo. A všichni mechanici byli velmi překvapeni. Slyšeli jsme to v rádiu a v televizi a všem jsme říkali: ‚Teď už SSSR odchází, komunismus skončil, jste svobodná země!‘ Nejdřív nám nevěřili, říkali jsme jim: ‚Ano, je to pravda, děje se to teď, když jste tady.‘ A oni prostě chtěli jít domů. Ke svým rodinám a přátelům. A musím říct, že po roce 1990 jsem přestal. A je to trochu zvláštní. Poprvé jsem přijel do Československa v srpnu 1968, takže jsem přijel společně s Rusy. A v roce 1990 jsem opustil Škodu Motorsport, takže jsem odešel také s Rusy. A spousta lidí říká: ‚Johny, ty jsi přišel s Rusy a odešel s Rusy. A my víme, že máš ruské prarodiče. Není na tom něco?‘ Ale není."

  • „130 RS. Byla fantastická. Všechny soutěžní vozy Škoda, postupovali jsme od jednoho k druhému, od 1000 MB po 110, 110 R, 120 S, 130 RS. Celou dobu jsme se posunovali o stupínek výš k něčemu lepšímu. Něčemu lepšímu, vyspělejšímu, rychlejšímu a konkurenceschopnějšímu. Když jsme dospěli ke 130 RS, byl to velký krok vpřed od 120 S, která byla také velmi dobrá, ale 130 RS byla něco výjimečného. S těmito vozy jsem jezdil v letech 1976 až 1983. A byla to moje nejlepší léta. Řídil jsem sedm různých vozů s mnoha a mnoha dobrými výsledky, byla to velká radost jezdit s těmito vozy. Později jsme dostali 130 LR, to byl vůz skupiny B, přišel o deset let později, v polovině 80. let. Ten byl ještě lepší, protože jsme měli technické věci, jako pětistupňovou převodovku, paprskové brzdy, vyvažovač brzd, řízení s brzdným účinkem, tedy věci, které 130 RS chyběly. 130 LR byla také rychlejší než 130 RS. Ale vývoj šel dopředu i u dalších výrobců vozů a konkurentů. Takže 130 RS byl ve své době konkurenceschopnější. Na asfaltových rychlostních zkouškách byla velmi dobrá. Velmi dobrá přilnavost, nízká a široká a velmi vysoká rychlost v zatáčkách. Poslední 130, kterou jsem řídil, mám doma. Je ve velmi dobrém stavu, čas od času s ní jezdím. Jen tak, abych si oživil staré vzpomínky."

  • „Stalo se tam něco zvláštního. Protože když jsme tam byli, došlo k ruské invazi. Přijeli jsme do Mladé Boleslavi, jeli jsme do Brna, jel jsem v Brně závod, a když jsme se vrátili do Mladé Boleslavi, tak v noci byl velký hluk. Venku byl hluk, sešli jsme dolů v hotelu Věnec v Mladé Boleslavi. Přišli jsme dolů na snídani a lidé vypadali velmi sklesle. Byla to zvláštní, divná atmosféra. A my jsme nevěděli, co se děje. A pak jsme měli jít za Slávkovou rodinou a cestou tam, taky v Mladé Boleslavi, je tam železnice a závory byly dole. Zastavil jsem za nějakými jinými auty a viděl jsem tank na druhé straně železniční trati. Vystoupil jsem z auta k tomu druhému autu přede mnou a snažil se ho zeptat, co se děje, co to znamená. A on mi to řekl německy: ‚Russische Invasion!‘ A to byl šok. Tak jsme auto otočili a jeli zase zpátky do hotelu Věnec. Bylo nám řečeno, že nemůžeme ven, že musíme zůstat v hotelu a nikam nechodit, dokud nedostaneme další informace. Tak jsme tam zůstali v hotelu tři dny, než nám řekli, že teď už můžete jít. Měli jsme jet zpátky do západního Německa. Tak jsme jeli zpátky do západního Německa přes Cheb a pak jsme se vrátili domů. Vzpomínám si, že než jsme přejeli hranici, viděli jsme během cesty spoustu věcí. Viděli jsme ruské tanky, které narážely do domů, a kolem bylo hodně živo, což bylo dost děsivé, a pak jsme přijeli přes hranice u Chebu. Zastavili jsme v parku a koupili si dvě lahve Coca-Coly. Cítili jsme – teď jsme volní, teď jsme doma."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.10.2023

    (audio)
    duration: 01:50:44
    media recorded in project Sportovní Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přišel jsem s Rusy a odešel s Rusy, ale je to jen náhoda, mým snem bylo závodit

John Haugland, 2023
John Haugland, 2023
photo: Post Bellum

John Haugland se narodil 23. září 1946, tedy rok po konci druhé světové války poblíž Stavangeru do rodiny norského námořníka a dcery ruských uprchlíků před bolševismem. Od dětství tíhnul k motorismu, vyučil se mechanikem ve firmě norského dovozce Škody, brzy u něj ale převládla vášeň a vlohy pro závodění. Jezdil nejprve na okružních závodech, záhy se ale přeorientoval na rallye. Od roku 1968 působil jako kmenový závodník Škoda Motorsport, úspěšně se účastnil hlavních závodů rallye jako byla Tour d´Europe a podniky mistrovství světa včetně legendární Rallye Monte Carlo. Jezdil téměř výhradně ve škodovkách a pravidelně navštěvoval Československo, a to navzdory tomu, že se během své první návštěvy stal svědkem okupace země 21. srpna 1968. Poslední závod ve voze Škoda jel v roce 1990. Privatizace firmy, nový typ vozů a jeho na sportovce pokročilý věk už mu v kariéře pokračovat nedovolily. Otevřel si zimní školu rallye, stále udržuje přátelství a kontakty v České republice. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře Nadačního fondu Škoda Auto z grantového programu Kultura má zelenou.