Pak mě pustili na třídenní zájezd, což byl zázrak
Jiří Henych se narodil 24. července 1941 v Čáslavi. Po válce žil v Liberci, kam jeho matka, povoláním dětská lékařka, v roce 1945 odešla na výzvu ministerstva zdravotnictví zajišťovat zdravotní péči v pohraničí. Vystudoval gymnázium a po maturitě studoval medicínu. Po dvou letech ovšem vysokoškolská studia záměrně ukončil. V této době již totiž přemýšlel o odchodu z komunistického Československa a začal plánovat svůj útěk za hranice. Po ukončení vojenské služby se začal přihlašovat na různé zájezdy pořádané do „kapitalistické” ciziny, které mu však nikdy nebyly povoleny. Aby zvýšil své šance na povolení výjezdu, rozhodl se navzdory svému vzdělání vykonávat obyčejné dělnické profese, neboť jako příslušník dělnické třídy se mohl snadněji dostat se zájezdem na vytoužený Západ. Nastoupil jako pomocný dělník do podniku LIAZ a zde se mu v roce 1966 konečně podařilo zúčastnit se zájezdu do Vídně. Šlo o třídenní zájezd na společný cestovní pas pro 40 cestujících. Československé hranice přejeli na přechodu Hatě nedaleko Znojma. Po příjezdu do Vídně pamětník při první příležitosti výpravu opustil. Využil kontaktu na své známé ve Stuttgartu, se kterými se kdysi náhodně sešel v Liberci. Tito sudetoněmečtí vysídlenci mu tehdy přislíbili pomoc. Teď pro něj skutečně přijeli do Vídně a odvezli jej do Západního Německa. Jelikož Jiří neměl u sebe pas, nepřejel s nimi rakousko-německé hranice v autě přes celní přechod, ale těsně předtím vystoupil a přešel přes zelenou hranici, která ovšem na rozdíl od hranice s Československem nebyla hlídaná. V Západním Německu se přihlásil tamním úřadům a byl internován šest týdnů v utečeneckém táboře v Zirndorfu nedaleko Norimberku. Poté odešel do Švédska, kde měl známého, u nějž pak také pracoval. Při jednom zájezdu do Švýcarska se seznámil se svojí budoucí ženou a rozhodl se v této zemi zůstat. Založil zde rodinu a pracoval jako fyzioterapeut. V listopadu 1989 pak poprvé od své emigrace navštívil Československo. Následně zajížděl do své rodné země častěji a nakonec se rozhodl i se svou švýcarskou manželkou usadit v České republice natrvalo. Nový domov našli v jihočeské Nové Bystřici, kde si postavil dům jen několik set metrů od rakouské státní hranice - té hranice, kde před více než čtyřiceti lety poprvé vstoupil do svobodného světa.