Milan Herian

„Nic nejezdilo, tak já jsem se vydal pěšky do práce a došel jsem akorát na Černej most. Když jsem tam viděl tam tu spoustu tanků, tak to jdu radši domů, abych viděl, co se děje. To je jako neopustím, děcka jsou malý, tak jsem šel domů. No a pak jsme tam hlídali. Já jsem dělal na Staroměstským náměstí. Tam bylo spoustu těch děl a samostřílnejch kulometů leteckejch a to. Ty po sobě stříleli různě a to nebylo dobrý. No a potom v 69., to jsem byl na Václaváku, když to začlo. To už byly milice, začli honit lidi a nejlepší zážitek byl, že házeli po nás slzáky, slzný plyny a jeden nějakej odvážnej pán nebo mladík to vzal a hodil jim to do auta zpátky.“

„Emauzy, to byl vybombardovanej klášter, kterej se opravil jenom zvenku a zevnitř byl rozkopanej, otlučený omítky, protože pořád hledali nějaký zlato a furt to nemohli najít, takže to rozkopali. Tam byly hroby vyvrácený, takže ten jeden tam přišel, když to dostali zpátky, tak tam přišel kněz Čech, ale byl ve Švédsku, a tak si mě vybral, že jestli chci, že bych mu tam dělal správce. Takže já nejenom tu stavařinu, ale musel jsem se naučit ekonomiku a musel jsem vlastně sjednávat smlouvy s nájemníkama.“