Každý si musí projít životem po svém
Vladimír Herman se narodil 18. listopadu 1955 do učitelské rodiny. Jeho otec Arnošt Herman působil jako ředitel základní školy v Bynině, kde rodina také žila. Vladimír do svých třinácti let nevnímal, že žije v totalitě. Jeho otec byl přesvědčeným komunistou, ale po nocích tajně poslouchal Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Vladimír to chápal jako pokrytectví a začal na režim pohlížet kritičtěji. Již na základní škole objevil západní kulturu. Nadšeně poslouchal Black Sabbath, Deep Purple a Pink Floyd. Když byl v roce 1970 přijat na vsetínskou strojní průmyslovou školu, kde se setkal s podobně smýšlejícími vrstevníky, došlo mu, že s komunistickou stranou se nikdy nesmíří. Zásadním zlomem bylo pro něj setkání s valašskomeziříčským disidentem Jaromírem Čechurou. Společně s ním a dalšími lidmi množili protikomunistické letáky a přepisovali samizdatové texty. Po roce 1977 distribuoval Vladimír Herman i kopie Charty 77, kterou měl ovšem strach podepsat. Signoval až Několik vět. Jako velký fanoušek západní hudby pořádal ve Valašském Meziříčí a přilehlých vesnicích rockové diskotéky. V roce 1989 se s manželkou Marií zúčastnil Festivalu československé nezávislé kultury v polské Vratislavi. Během sametové revoluce se zapojil do vzniku valašskomeziříčského Občanského fóra. Ihned po vzniku Občanské demokratické strany v roce 1991 se stal jejím členem. Po několika letech však stranu pro vlastní nespokojenost s nepoctivostí, skandály a s pocitem, že staré struktury jsou stále prorostlé celou státní správou, dobrovolně opustil.
