Ing. Arch. Lubor Herzán

„V roce 1971 nebo 1972, to už přesně nevím, byly volby do – tenkrát se to nejmenovalo Parlament, ale Poslanecká sněmovna (sic), no a tam kandidoval taky náš učitel sochařství Miloš Axman. To byl takový velkov‎ýrobce Leninů a tady těch angažovaných soch. A on byl velice nepříjemný. Neměli jsme ho rádi, on byl arogantní, choval se k nám strašně nepříjemně. No a to jsme viděli, že je na té kandidátce, tak jsme se rozhodli, že ho prostě volit nebudeme. Dneska to připadá jako naprostá samozřejmost, že jdu za plentu a co tam dělám, je po tom každému houby. Jenže tenkrát už to, že se šlo za plentu, byl málem protistátní čin. No a teď když se to vedení fakulty nebo dokonce celého Vysokého učení technického dozvědělo, tak začala taková nenápadná výhružná kampaň. Ne přímo, že bychom nesměli volit, ale ať si příště dočteme důsledky a tak nějak. No zdálo se, že tam půjdeme nakonec jako jeden muž a jedna žena. A nakonec, když jsme se dívali na výsledky voleb, tak to bylo 99,9 – standardní způsob. A když si to vezmeš, že Vysoké učení mělo tenkrát 2 000 lidí, tak jsme byli my dva, já a ještě jeden kolega. Tak jsme si říkali, že to je náš konec na fakultě, jenže absurdně to dopadlo tak, že to bylo přesně to, co komunisti potřebovali. Těch 100% by bylo nápadných a my jsme jim udělali užitečné idioty.“

„Druhý nebo třetí den jsem slyšel, že jeli Rusové od Brna, tady po Novodvorské ulici. A tak, naši o tom ani nevěděli, ale chtěl jsem to prostě vidět na vlastní oči. A měl jsem tu smůlu, že zrovna mě potkali, když jsem přecházel po Novodvorském mostě na Nové dvory. […] A teď se ty tanky blížily, prostě vykulení kluci, naježení, samopaly, pode mnou pět metrů řeka. Tak jsem úplně vážně uvažoval, jestli mám skočit do té vody a zlomit si ruku, nohu, nebo co. Nakonec jsem udělal to nejrozumnější – tvářil jsem se, že je prostě nevidím a šel jsem dál a ono to nějak dopadlo. Ale tenkrát jsem měl hodně nepříjemný pocit z toho. Tam nebylo kam uhnout, to byl úzký chodníček, třicet čtyřicet centimetrů. Tak to bylo to první setkání s nimi.“