Václav Hieke

* 1951

  • „Vychovatelka nás vzbudila a říká: ‚Kluci vstávejte, přepadli nás Rusáci!‘ Najednou střelba, lítaly letadla, rachot ve městě. Tak jsme vstali, šli jsme dolů a to už v jídelně, já si pak na to vzpomněl, já jsem s paní Moučkovou měl možnost potom v Rumburku mluvit. Že jsme přišli do jídelny, tam už televize a tam, černobílá, a tam Moučková oznamovala, že nás přepadly vojska. To bylo samý: ‚Jsme s vámi, buďte s námi‘ nebo něco takového. Ale ji si pamatuju, protože ona říkala na tý besedě – já jsme trošku odbočil – v Rumburku s ní byla beseda, vlastně z toho nemá žádný dokumentace, žádná dokumentace, nic jenom. Tak sem jí říkal, že bohužel, já teda samozřejmě taky ne, ale že si jasně pamatuju, že sem ji tam viděl. No a pak jsme po snídani šli na takovej velkej dvůr učiliště, tam byl ředitel učiliště a co mě tam hodně jako úplně vostalo – seděla tam kuchařka. Taková tlustá, pro mě tenkrát stará, ale ona asi tak stará nebyla, ale zažila válku. Seděla na židli a brečela, strašně brečela a řiká: ‚Chlapci, půjdete do vojny. Budou vás zabíjet, bude válka.‘ Strašně brečela. A ten ředitel školy říkal, že šel přes město, že se tam střílí, že se ruší výjezd na ten chmel. Že jedeme domů všichni.“

  • „Takže tátu to poznamenalo natolik, tak jak jsem předeslal, byl pořád u muziky, byl v hospodě. Neustále nadával na zřízení. Byli jsme lidi druhý třídy. Nechodil na žádný brigády. Samozřejmě že ten režim mu to vrátil. Strejda ho asi třikrát pozval do Ameriky. Byly s tím hrozné obstrukce, než vyběhal papíry, muselo to být přeložené. Na tehdejší peníze, to se všechno platilo ty překlady. A pak mu přišlo, že není v zájmu státu, aby cestoval.“

  • „Když tátovi odsunuli toho jeho dědu, tak to pro něj byla hrozně citelná ztráta. Pak mu odsunuli přítelkyni, která byla těhotná. Odsunuli mu prakticky všechny spolužáky, všechny sousedy, všechny, které znal. Taky nikdo nezůstal. Tady ostal jenom sám s bratrem. Ten jeho bratr, můj strejda, o rok mladší než táta, ten pak utekl do západního Německa a odtamtud do Ameriky a v tý Americe vlastně dožil. Takže táta vlastně přišel o všechny tradice, o všechny známý, všechno bylo jako pryč.“

  • Full recordings
  • 1

    Krásná Lípa, 05.02.2022

    (audio)
    duration: 11:09
  • 2

    Krásná Lípa, 05.02.2022

    (audio)
    duration: 01:22:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Otec zbyl po odsunu skoro sám. Bratra v USA nesměl ani vidět

Václav Hieke při jedné z akcí Českého klubu turistů, 1985
Václav Hieke při jedné z akcí Českého klubu turistů, 1985
photo: archiv pamětníka

Narodil se 28. prosince 1951 v Rumburku na Děčínsku. Rodina z otcovy strany byla německá, po válce musel z Čech odejít jeho praděd. To velice poznamenalo pamětníkova otce, který přišel kvůli odsunu nejen o dědu, ale také všechny známé a sousedy. Václav měl ještě dva mladší bratry. Vyučil se zedníkem na učilišti v Liberci, kde prožil v roce 1968 okupaci. Po učení nastoupil na vojnu do Žatce. Po absolvování základní vojenské služby začal pracovat jako zedník v České Lípě. Později se vrátil do Krásné Lípy, kde pracoval v textilním závodu Elite. Patřil mezi zakladatele krásnolipského odboru Klubu Českých turistů a v roce 2022 stál v jeho čele už 31 let. V roce 2022 žil v Krásné Lípě.