Můj otec říkal: I v těch nejhorších situacích se může slušný člověk zachovat podle svého vnitřního přesvědčení
Jan Hlach se narodil 1. února 1939 v Praze jako první ze tří dětí lékaře a právničky. Krátce před jeho narozením byli rodiče nuceni opustit východočeské město Lanškroun, který se po podpisu Mnichovské dohody stal součástí Sudet. Nový domov pak našli v jihočeském Písku. Během války rodinu postihly nacistické perzekuce, manželé otcových dvou sester byli popraveni a i otec pamětníka Jan Hlach byl gestapem zatčen a uvězněn. Po převratu v roce 1948 se rodiče Jana Hlacha netajili svými negativními postoji vůči komunistům. Olga Hlachová, matka pamětníka, na protest odešla z píseckého soudu. Odmítla být součástí justice, která přizpůsobuje zákony politickým cílům vládnoucí strany. V témže roce byli požádáni, aby pomohli poslanci Národně socialistické strany Dr. Františku Uhlířovi při jeho útěku za hranice, za což byli v roce 1950 zatčeni a odsouzeni. Jan Hlach starší ke 14 letům a matka k 15 letům odnětí svobody. Jejich čin byl podle tehdejších zákonů kvalifikován jako velezrada proti lidově demokratickému státu. Děti pak byly svěřeny do péče otcovým sestrám. Dětství prožívaly v materiální nouzi a dehonestující atmosféře, která panovala v napjatém a bouřlivém ovzduší politicky motivovaných procesů. Jan Hlach má traumatizující vzpomínky na návštěvy matky ve vězení, kdy byla citově vypjatá setkání pro ni i pro děti těžkou zkouškou. Po propuštění z vězení nesměli jeho rodiče vykonávat svá původní povolání a pracovali v dělnických profesích. Obdobná perzekuce se týkala i jejich dětí. Jan Hlach nemohl po ukončení základního vzdělání studovat střední školu ani učební obor. V patnácti letech proto nastoupil do továrny jako pomocný dělník a těžko se vyrovnával s tamním prostředím i mezilidskými vztahy. V jakémkoli smysluplném uplatnění mu neustále bránilo označení syna nepřátel státu. Vojnu absolvoval jako řidič u Pomocných technických praporů. Až v druhé polovině šedesátých let, v době, kdy v Československu docházelo k postupnému uvolňování politické atmosféry, mohl nastoupit ke studiu na vysoké škole. V létě roku 1968 dostal spolu se sourozenci povolení vycestovat do Rakouska, kde se záhy dozvěděli o obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Poté, co za nimi přijeli i rodiče, se celá rodina rozhodla pro emigraci. Politický azyl jim nabídlo Švýcarsko. Jan Hlach ve Švýcarsku dostudoval vysokou školu, poté úspěšně podnikal a oženil se. Po odchodu do penze začal psát knihy, ve kterých zpracovává a svým způsobem se i vyrovnává se vzpomínkami na dětství a padesátá léta v komunistickém Československu. Žije ve Švýcarsku, pravidelně navštěvuje Českou republiku.