Pavel Hlaváč

„Osobnosti, které mě motivovaly k tomu, že budu farářem, byly prostě ‚novoorientálci‘, hlavně paní profesorka Komárková, takže já jsem s nimi – můžu říci – z té mé generace měl asi nejužší styk. Tak já jsem s nimi: s Kájou Trusinou, s Honzou Šimsou, s Blážou Šourkem, s Milanem Balabánem, s Honzou Dusem, s Láďou Hejdánkem, hlavně s Ládou, že jo, on to tedy nebyl teolog, ale… tak jsem se několikrát zúčastnil velmi vzrušených diskusí u Hromádky v bytě, protože ta Nová orientace, to byli Hromádkovi žáci, kteří dál drželi takovou tu Hromádkovu kritickou formu. Takže já rozděluji Hromádkovy žáky a Hromádkovy nohsledy. Žáci Hromádkovi, ti ztráceli souhlasy a případně byli vězněni, a nohsledi, ti dělali kariéru v Křesťanské mírové konferenci, jo?“

„To byla dramatická chvíle, to mám tady v jednom rozhovoru pěkně popsané, prostě o půl páté vtrhla horda chlapů do bytu. My jsme bydleli v prvním patře rodinného domku, dole bydlel strýc, maminčin bratr, a otec, děda Kukliš, švec. My jsme spali v ložnici, děcka, vzbudili jsme se, teď tam se děly hrozné věci. Maminka dbala na velký pořádek, tam bylo všecko rozházené, šuplata vysypaná, chovali se jak hovada. To byla taková ta zastrašovací metoda. My jsme stáli na posteli, drželi jsme se okolo krku a brečeli jsme, maminka taky brečela, otec byl u okna, vedle něj chlap, měl pouta… Tomu jsem vůbec nerozuměl, mám to tady v jedné té své vzpomínce velmi podrobně popsané. Já jsem byl prostě vychovávaný v nedělní škole, tam byl takový hodný bratr Jirsa a měl flanelograf, a tam nám vždycky dal takového hezkého Pána Ježíše, pak srdce Pána Ježíše, naše srdce… Takže to byla taková víra důvěřivá, a teď otec… Člověk vždycky věděl, že se na něj může obrátit, maminka, ta brečela, ten tam byl spoutaný a Pán Bůh daleko. Já byl úplně zmatený, nevěděl jsem, co se děje. Ani nevím, kdy ti grázlové odešli.“