Zla je strašně mnoho, ale i mezi ním se najdou dobří lidé
Download image
Ivan Ljavinec se narodil 18. dubna 1923 ve Volovci na tehdejší Podkarpatské Rusi náležející k Československé republice. Pochází z učitelské rodiny řeckokatolického vyznání, hlásící se k rusínské národnosti. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii v Užhorodě a požádal biskupa o možnost vstoupit do zahraničního semináře. Spolu s kamarádem se dostali v roce 1941 na vídeňské Pazmaneum, ústřední a zahraniční seminář maďarské diecéze. Vysoké školy byly uzavřeny a oba našli útočiště v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz. Ten připadl do sovětské okupační zóny a pamětníkův představený děkoval Boží prozřetelnosti, že oba kamarády přijal. Uměli rusky a podařilo se jim vyjednat s vojáky, že Heiligenkreuz nebyl vyrabován a přečkal Rudou armádu jen s malými škodami. Velmi těžce prožíval postoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu. Odjel do Prahy, kde optoval pro československé občanství. V roce 1946 ukončil studium a téhož roku získal v Prešově kněžské svěcení. Začal působit jako sekretář biskupa Pavla Gojdiče a angažoval se v mnoha dalších aktivitách řeckokatolické církve. Její pronásledování se uskutečnilo spolu s perzekucí římskokatolické církve. Ivan Ljavinec náhodou unikl při celorepublikovém zatýkání řeholníků v roce 1950. Takzvaný prešovský sobor plně v režii komunistické strany vyhlásil spojení řeckokatolické církve s církví pravoslavnou, podřízenou moskevskému patriarchátu. Fary a kostely přešly do správy pravoslavných kněží a řeckokatolické vyznání bylo postaveno mimo zákon. Internovaný biskup Vasil Hopko jmenoval Ivana Ljavince generálním vikářem, zástupcem internovaných biskupů s mimořádným zplnomocněním a úkolem udržovat kontakt mezi kněžími a zbavit kněze, kteří pod nátlakem podepsali souhlas se spojením s pravoslavnou církví, církevních trestů. Byl zatčen a odsouzen v procesu Ljavinec a spol. v roce 1956 za podvracení lidově demokratického státního zřízení. Prošel ruzyňskou věznicí, Valdicemi a jako vězeň fáral do uhelných dolů ve Rtyni v Podkrkonoší, na svobodu vyšel v roce 1959. V zoufalé situaci bez domova, zaměstnání a s nemocnými plícemi mu pomáhali přátelé a známí. Ivan Ljavinec zorganizoval úspěšnou petiční akci za znovuobnovení řeckokatolické církve. Státní souhlas obdržel v roce 1969. Spravoval řeckokatolickou farnost v Praze. V roce 1989 se stal biskupským vikářem řeckokatolické církve v České republice. Po zřízení apoštolského exarchátu papežem Janem Pavlem II. pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu byl jmenován 1. apoštolským exarchou. Biskupské svěcení přijal 30. března 1996 v Římě. Zemřel 9. prosince 2012.
